Konec 70. let v Anglii se nesl v duchu ekonomické krize, nepokojů mezi přistěhovalci z bývalých kolonií (mimochodem, ještě v 60. letech lidé z býv. brit. kolonií nemuseli mít výzum, pro vstup do Spojeného království) a policií. Do toho nastupovala k moci konzervativní a pro biznis, všeho schopná, neoliberální "hrdinka" Margaret Tahtcherová a do toho začala vystrkovat růžky fašistická National Front, která ještě přilila olej do ohně. Na druhou stranu i spousty mladých lidí, kteří dodělali školu, skončili ve frontách na pracáku, takže výhledy do budoucna nebyly dobré ani pro přistěhovalce ale ani pro bílou mládež. A přesně z této situace vzešel i punk, který by se dal také chápat jako protest proti sociální situaci v tehdejší Británii. Punkáči byli v té době policí buzerováni, stejně tak jako přistěhovalci, sdíleli stejný politický postoj, jako mnoho přistěhovalců, protože nejen punk ale i reggae kapely, tvořící v UK se k tehdejší situaci stavěli úplně stejně. Punk byl hudbou "politickou" nebo při nejmenším aspoň sociálně kritickou. Stejně tak reggae, které v té době bylo ovlivněno rastafariánskou filosofií se k systému stavělo podobně, proto punkeři viděli v reggae jakéhosi "bratra", viděli totiž, že nejsou sami kdo to vidí stejně. V té době jste v punkových klubech mohli slyšet hrát z desek i reggae. Zjednodušeně řečeno mezi punkem a reggae existovala jakási názorová spřízněnost i přes zdánlivý rozdíl jak hudební, tak vizuální. Ovšem této podobnosti si všimli i místní rastamani a reggae hudebníci, prvním z nich byl dokumentarista Don Letts, který začínal jako DJ v punkových klubech a později natáčel vystoupení punkových kapel.
Ovšem nezůstalo to jen u vzájemných sympatií. První kapelou, která začala punk propojovat s reggae byli The Clash. Na jejich debutu z roku 1977 se objevila předělávka songu Police and Thieves od Juniora Murvina, která nakonec předčila originál. To byla historicky první fůze punku a reggae. The Clash ale nezůstali jen u jedné písně a později se s reggae zapletli mnohem víc. Během 2. poloviny 70. let nahráli punkem okořeněnou předělávku písně Pressure Drop, od Toots & the Maytals nebo vlastní reggaepunkovku White Man (in Hammersmith Palais). Singl Complete Control byl dokonce produkován známým jam. producentem Lee Scrach Perrym, který například spolupracoval s Bobem Marleyem. Song Save Europian Home byl ovlivněn návštěvou kapely na Jamajce, kde v té době probíhali pouliční nepokoje, před volbami 1978, navíc Clash byli otřeseni mírou krminality a násilí, které na Jamajce panovalo/je. Vyvrcholení vlivu reggae na The Clash přišlo v roce 1979 s vydáním alba London Calling, kde se objevilo i ska. Výčet tracků ovlivněných reggae nebo dokonce přímo vlastních reggae skladeb, je na desce London Calling mnohem větší, než na předchozích dvou albech: Rudie Can't Fail, Guns of Brixton, Wrog'em Boyo, Revolution Rock.... Na albu Sandinista z roku 1980 hostoval jam. DJ (chápej jako MC) Mikey Dread, který s The Clash vystupoval i na koncertech. V 1. polovině 80. let se kapela zaměřila i na instrumentálnější část reggae - na Dub. Ovšem The Clash byli ovlivněni mnoha hudebními vlivy a jejich sláva postupně začala upadat, až se kapela v roce 1985 rozpadla, nicméně v hudební historii zanechala dodnes nesmazatelnou stopu.
The Clash ale nebyli sami. Johny Rotten po rozpadu Sex Pistols, u kterých se dá polemizovat, do jaké míry byli "loutkou" jejich manažera, Malcolma McLarena - založil kapelu P.I.L (Public Image Ltd), kde spolupracoval s Jahem Wobblem, který hrál na basu a s Rottenem se pustili do "prozkoumávání" DUBových rytmů. Další punkovou kapelou, která se zapletla s reggae byli The Slits, čistě ženská punková kapela, nebo postpunkový Stranglers, kteří nahráli singl Nice 'n' Sleazy, který je také povedenou fůzí punku a reggae.
Bob Marley - Punky Reggae Party
Tony Ellis - Punky Reggae / Our Music
The Stranglers - Nice 'n' Sleazy
Jak už jsem psal v úvodu, i místní rastamani, kteří žili v UK si všimli nastupující punkové revoluce a také se na ní snažili zareagovat. I oni si všimli, že punk není jen o hudbě a nemohli si nevšimnout podobných politických postojů, které s nimi sdíleli, vždyť i punkáči byli konfrontováni policií, systémem a později také mladými neonacisty z National Front. Prvním jamajským hudebníkem, který propojil reggae s punkem nebyl Bob Marley, jak si mnozí myslí ale Tony Ellis. Tento přistěhovalec z Jamajky byl první kdo svým singlem Punky Reggae / Our Music, skombinoval reggae s punkem. Johny Rotten ze Sex Pistols byl dokonce jeho velkým fandou. Bob Marley si při své návštěvě Londýna v roce 1977 nejdřív myslel, že punkeři jsou jen dalším výplodem "babylonu", později, když ho Don Letts seznámil s punkem a slyšel The Clash, pochopil, že punk stojí na stejné rovině jako jeho reggae. Výsledkem tohoto nadšení byl singl Punky Reggae Party, který nahrál v Anglii ve spolupráci s místní reggae kapelou Aswad, za asistence Lee Srach Perryho. Punky Reggae Party ovšem nebyla kombinace reggae a punku ale jen reggae track o punkáčích. Dalším jamajčanem, kterého zasáhla punková exploze byl filmař a dokumentarista Don Letts.
klikni pro zvětšení
Žádné komentáře:
Okomentovat