V pořadí již třetí deska této finské kapely, se od těch předešlých dost liší. A proč? Kapela se tentokrát rozhodla upustit od ska a pustily se do vod early reggae. Jenže všechny tracky na tomhle albu, jsou covery starých punkových a new wave songů ze 70. a 80. let, které byli předělány do reggae, o čemž vypovídá už samotný název alba. Deska vyšla v srpnu na zančce Stupido records, celkem na ní najdete 14 předělávek kapel jako třeba The Clash, 999, Buzzcoks, Cock Sparrer, Misfits, Sham 69, Joy Division nebo Blondie. Tahle kombinace jen dokazuje jak má ska / reggae kultura blízko k punku. Vzpomeňte si třeba na The Specials, Clash a jejich koketování s dubem nebo Boba Marleyho a jeho punky reggae party. První song, který otevírá tohle album je Heart of Glass, cover od Blondie. Klasická early reggae pecka ve středním tempu z hutnou podporou kláves, nicméně mnohem povedenější než originál. Dalším hodně výrazným trackem je Mongoloid (Devo), bohužel orginál mi nic neřiká a kapela jako taková taky ne ale je to hodně uderný, špinavý reggae, kde hlavní roli hraje vokál. Nejlepší je ale perfektní klavesový solo na začátku tohoto songu. Ovšem co mě nejvíc dostalo je cover jedný pecky od legendárních Joy Division. Disoder je fakt perfektní song a nikdy by mě nenapadlo, že by se dal předělat do early reggae. Celý je to podbarvený hutnou early reggae kytarou, v takový ponurejší náladě (přesně tak, jak to hrály Joy Division). Tam kde chybí kytara to krásně dokreslují klávesy a ani klasický kytarový solo nechybí. No prostě nádhera, nice! nice! Tuhle písničku jsem si pustil hned napoprvý asi 4x a ještě teď se jí nemůžu nabažit. Další hodně povedenou kombinací je klasika, Brostal Breakout od Sham 69. Tohle je spíš punk s early reggae kytarou a klávesami, jinak bicí a basa jedou v punku, hodně energický, úderný a agresivní. Docela mazec a asi nejrychlejší track z celý desky. Co se týče reggae jako takového, Valkyrians možná mohly aranžím jednotlivých songů věnovat víc času. Melodie jsou trochu jednodušší, postavené na klasické skinhead reggae kytaře a klávesách, nicméně nedá se říct, že by to hoši nějak odflákly. Možná kdyby přidaly ještě dechy tak to bude ono ale i tak je to dobrý. Hlavní důraz je kladen především na zpěv, což je logické vzhledem k tomu, že se jedná o cover verze a je vidět, že především na to se Valkyrians soustředily. Poslední dva tracky, které bych řadil k těm silnějším věcem jsou, pohodový Gary Gilmore's eyes (The Adverts), kde zpívá samotný TV Smith a Watching the Detectives (Elvis Costello), což je taková ponurejší písnička s moc povedenou aranží. Zbytek na mě působí občas trochu "odfláknutě" nebo zkrátkna moc jednoduše. Z těch slabších věcí stojí za zmínku akorát tak Riot Squat (Cock Sparrer), kde je moc pěkný solo na kytaru. Celkově mám z této desky velmi dobrý pocit a určitě si myslím, že jen tak nezapadne a jsem rád, že Valkyrians propojily dohromady tyto dva elementy, protože punk a ska / reggae k sobě maj hodně blízko (možná blíž než myslíte). Smekám klobouk a hlavně dík za ty Joy Division. 10 z 10
Po dvou letech tu máme v pořadí již třetí desku tohoto Siciliána, který už nějaký ten čas žije na Jamajce. Na mezinárodní reggae scéně je Alborosie už pár let celkem známou postavou, která nahrává alba společně s těmi největšími jmény dnešní reggae scény, podobně jako Gentleman z Německa, který také žije na Jamajce a vybudoval si určitý respekt. Ale zpět k desce 2 Times revolution. Album je naproti všem dnešním trendům v současné reggae muzice, nahráno celkem tradičně a vliv pozdních 70. a brzkých 80. let se v tom soundu nezapře, ovšem najdete tu i pár současných tracků, jako např. Respect, kde hostuje Junior Reid a nebo Rude bwoy love, který je naopak ovlivněn r'n'b (fuj). Bohužel škoda, že se k oldschoolovějším věcem neuchyluje i zbytek jamajské produkce. Desku 2 Times revolution bych charakterizoval jako placku, kde najdete jak povedené roots, tak i ty trochu dancehallovější věci. Také se tu ukázalo, že Alborosie, nejenže ovládá raggamuffin ale je také stejně tak zdatným zpěvákem (což je ale u DJs úplně normální). Těď se podíváme na zoubek jednotlivým trackům. Asi nejvýraznějším songem, který mě zaujal je parádní dancehallová pecka Camila, kde na vás dýchne oldschool 80. let. Album otevírá ragga - hiphop track s příznačným názvem Raggamuffin. Na Albu hostuje mimo jiné také Etana, která si střihla dou s Alborosiem v songu You make me feel good. Co mě opravdu zaujalo je track La revolucion, který je kombinací reggae a latinskoamerických vlivů, zjednodušeně řečeno podbná aranž jako u Manu Chao ale zde obohacená o Alborosieho raggamuffin. Jediným mínusem tohoto alba jsou až moc pozitivně nabité songy, které na mě působí někdy až moc uměle a vynuceně. Další z těch oldschoolovějších dancehallů je track Rolling like a rock, kde se rub-a-dub tradice opravdu nezapře. Co mě potěšilo obzvlášť je track Intarnational drama, což je dubpoetry, které bych u dnešních reggae interpretů, kteří polemizují na hranici reggae a dancehallu opravdu nečekal. Celé Album uzavírá song What if Jamaica, což je povedená kombinace tradičního rastafariánského nyabhingy bubnování a raggamuffinu. Celkově řečeno album 2 Times revolution na mě působí mnohem pestřejším dojmem, než předchozí deska Escape from babylon, která by´t je také dobrá, přecijenom působyla trochu jednotvárně. Na závěr už bych to nějak neprotahoval, prostě 9 bodů z 10.
Anglie, kolébka tak zásadních kapel jako jsou The Specials, Madness nebo Bad Manners, které znáte určitě všichni, si svojí 2tone horečku užila již před 30 lety. To ovšem neznamená, že by ani v současnosti na Britských ostrovech nevznikaly kapely, které by pokračovaly ve šlépjejích jejich předchůdců. Buster Shuffle jsou jednou z nich a určitě si zaslouží vaší pozornost a to především těch, kdo máte rádi Madness. Deska Our night out vyšla v roce 2009 na labelu Working week rec. Tento rok kapela vydala album znovu s dvěma bunosovými tracky. Tuhle recenzi ale píšu z původního vydání z roku 2009. Deska (CD) má celkem 11 tracků + 2 bonusy. Když jsem slyšel tohle album poprvý nebyl jsem zrovna moc unešen, ovšem po pár posleších si k této desce musí najít snad každý a jak už jsem říkal, tak především ti z vás, co máte rádi Madness, protože tahle kapelka je asi zatím jediná, kterou jsem slyšel, která se tak věrně (ale přitom stále originálně a po svém) ke stylu Madness přiblížila. Co se týká obalu, který je pojmut dost stroze, tak booklet na tom není o moc lépe, texty tu nenajdete a krom společné fotky kapely a informací o nahrávání a následné děkovačky tu nic moc není. Popravdě řečeno na obalu si kapela moc záležet nedala. To se ovšem nedá říct o hudbě. První song následující po intru (Our night out) je celkem typickou záležitostí a trochu připomíná Deceives The eye od Madness. Většina tracků na albu je zjednodušeně řečeno UK Ska, nic typickýho co známe z našich končin. Hodně tracků se vyhýbá neustále se opakující druhé době a kapela si se škatulkami opravdu hlavu neláme (což není vůbec na škodu) a chvílemi zabíhá skoro až do popu a někdy se blíží k punku, jako v songu I'm into you nebo Arthur McArthur. Jako většina britských kapel ani Buster Shuffle nekladou takový důraz na dechovou sekci a hrají bez ní, jen za dopravodu kláves. Ono by to asi znělo dost debilně s dechama, čili zde platí: "málo je někdy více". Co se týče tempa tak asi nejsvižnějšími tracky jsou ještě I'll get my coat, Thirty-eight a poslední skákačka You're alright, která je také tím typičtějším ska na tomto albu a její refrén je opravdu hodně chytlavý. Zbytek songů se nese ve středním tempu a moc energie neskýtá, zato jde většinou o na poslech hodně příjemný věci (Maneater nebo My myself & I). Tak a teď se dostávám k bonusům, ke kterým jsem se musel dostat pěknou oklikou. Když to shrnu, nejde o nějak převratné tracky. Většinou dost podbné věci v duchu tracků Our night out nebo You're alright. První Small town je takovou příjemnou svižnou peckou a opět je v tom slyšet hodně vliv Madness. Další a vlastně poslední song je Prince Buster o kterém se dá říct v podstatě totéž co o Small town, Bohužel by mě zajímalo o čem se v něm zpívá, jelikož Prince Buster je můj velký oblíbenec. Shrňme to, dost bylo keců. Tohle album se vám zalíbí až tak po 4. poslechu ale jestli ho pochopíte, tak vás určitě bude bavit a těch peněz litovat nebudete. Takžeee 8 z 10.
Upřímně, čekal jsem, že 5 let je dostatečně dlouhá doba na to aby se kapela hudebně někam posunula. Ano 5 let je přesně doba, která uplynula od vydání druhého studiového počinu Na předměstí Bory. Deska Never die song vyšla u Black point music a nepřináší vůbec žádnou změnou. Jakoby Tleskači neustále stály na místě, od dechů, aranže songů nebo textů se opravdu nic nezměnilo. Ne že by se toto album nedalo poslouchat (nahrané je kvalitně a na kapele je znát, že mají nástroje v merku) ale hodně tracků na mě působí dost podobně. Možná jediná malá změna je, že se zde objevilo opět pár punkových prvků jako v songu Never die songs, kde se zpívá "Old punx never die, někteří i nemrdaj" nebo skapunková Holá řiť, je toho dalším důkazem. Co se Tleskačům nemůže odepřít jsou texty, který jsou někdy docela i vtipný. Například v tracku Po smrti dobrý kde se zpívá "Umřelo mi kuře ach bože"...."Na jaře mi kuře zheblo dám si k němu zelo knedlo". Toto je věc, která na český ska / reggae scéně hrozně chybí. Nechápu proč ale ať se podívám do Francie, Španělska, na Balkán nebo na východ do Ruska, většina kapel zpívá ve svém rodném jazyce. Tak proč u nás všichni zpívaj v angličtině? No schválně, kolik znáte kapel z našich končin, který zpívaj v angličtině a kolik jich zpívá česky / slovensky? Proč, to se snaží zakrýt to, že maj texty o hovně? Tleskači taky nemaj texty bůhví s jakou myšlenkou ale jsou důkazem, že to jde. Zpět k desce Never die songs, než se zase naseru :-D. Tady se zastavím u tracku Welcome to Prague, nebudu hodnotit hudební stránku, protože jak už jsem říkal, hodně songů si je podobných. Text na jednu stranu chápu, taky nejsem příznivcem "Pragocentrismu" ale ruku na srdce, kolik lidí v Praze jsou opravdu pražáci, když se sem stěhuje kdekdo z různých koutů republiky kvůli práci? Chtělo by to trošku nadhled a ne nadávat, bo jednou tady taky můžete skončit. Ovšem co jsem se ptal, tak averze proti hlavnímu městu je skoro v každý zemi. Naposled bych se zastavil ještě u songu Swingers party, který je asi jednou z mála hudebních změn, jelikož jde o Swing i když v typicky Tleskačovském provedení a pak ještě u tracku To se mi snad jenom zdá, kde se mi docela líbil zpěv (i když refrénem ten song docela zkazily) ale víc už mě opravdu nenapadá. Deska Never die songs je sice poslouchatelná ale je skoro stejná jako všechny předchozí a nezaslouží si víc jak 4 body z 10.
The Upsessions - Below the BeltPo dvou letech vydali holandští The Upsessions novou desku s názvem Below the belt. Přiznám se že tahle kapela patří k mým nejoblíbenějším, takže sem se na album dost těšil, protože Upsessions určitě patří ke špičce evropského early/skinhead/dirty reggae, i když myslim, že v americe má tenhle žánr díky Aggrolites určitě větší zastoupení kapel. A u nás nenarazíte ani na jednu… Ale poďme k desce. Na klucích je vidět, že si hraní užívaj a hrozně je to baví. Snažej se vymýšlet různý zajímavý aranže, což je vidět už na první skladbě o kovbojích, kde imitujou klapot koňskejch kopyt a doplňujou to mohutnou dechovou sekcí. Pak následuje klasická early reggae pecka, kde se kapela vyznává ze své lásky k žánru. A pak přichází něco jako vyznání dívkám. Jde o to, že názvy songů obsahujou dívčí jména. Ale fakt nepochopim, kde na ty jména choděj. Nejsem sice znalec anglickejch jmen, ale čtěte – Cinnamon, Adina, Lucille a na minulym albu to byly Dorothee a Belinda, to nejsou tuctový jména. Ale songy jedou, zpěvák (ten s kytarou) zpívá slušný vejšky docela sladkym hlasem a druhej zpěvák (s trombonem) tam dělá různý blbosti a používá ty jejich crnkátka atd. Myslím, že kapela dobře ovládá nástroje a muzika je dobře udělaná. Někdy zamíchaj i jiný hudební styly, třeba kytarovej riff v písni Natty girl, a ještě mambo začátek písně Oh Cinnamon. Co se týká písniček na albu, chtěl bych zmínit ještě jednu zábavnou specialitu kapely. A to je pokus (parodie) na takový gangsta songy. Jde hlavně o texty. Zase napíšu názvy – z nový desky jednoznačně Who shoot the barber, a ze starších Sammy wear no gun, nebo i Rudie cool it down. Celkově deska obsahuje 12 songů, což je o jeden míň, než na předchozí a o dva míň, než na první desce. Po prvním poslechu jsem novou desku hodnotil jako nejslabší, ale po několikanásobném repeatu stavím všechny desky The Upsessions zhruba na stejno. Svělý jsou všechny, pro mě osobně je nejlepší ta první. Třetí deska znamená pro kapelu již slušný playlist, takže koncerty určitě budou stát za to. Bohužel musím dodat, že se kapela naší krajině vyhne, ačkoliv na plánovaném turné budou přes ČR projíždět. Jedou totiž z Vídně do Drážďan, takže si je asi na pumpě odchytnu a udělaj mi soukromou show JJ Škoda, že se nenašel promotér, kterej by kluky přitáh, třeba zase do Crossu, kde hráli. Stojí za to připomenout, že to není poslední koncert, kterej naše republika zmešká. V říjnu se totiž vydávaj na turný Bad Manners a zastávky udělali i v Bratislavě a klasicky ve Vídni. Vídeňský Ost club je opravdu evropská lahůdka pro příznivce ska. Doporučuju kouknout se na jejich stránky a závidět rakušanům i blavanům, který to maj kousek. Tak jsem si postěžoval, ale skončim pozitivně protože evropský špičkový early reggae kapele The Upsessions a jejich zelenejm teplákovkám dávám 10/10 a jejich novýmu albu Below the belt i díky menšímu počtu písní, než na předchozích deskách bych dal 7/10. Mimochodem na stránkách theupsessions.nl jsou videa a možnost poslechu několika songů z nového alba.
Zdar Jindra
