Holešovští Los Perdidos zrovna nejsou typcké ska ale ruku na srdce, kdo v dnešní době hraje typické ska?Navíc snažit se je vtěsnat do nějaké škatulky a mluvit o nich jako o ska kapele, by byla velká chyba, jak se sami dozvíte v rozhovoru.Nicméně i přes všechny ty hudební vlivy, přeci jenom nějaký ten náznak ska a reggae v jejich muzice najdete.Navíc obohacený latinskoamerickými vlivy, punkovou energií, okořeněný španělštinou a notnou dávkou jižanského temperamentu.Mimochodem kapela vydala letos v červnu nové album Poco Dinero a na netu mají také nový videoklip, k songu Somos Los Perdidos, avšak opustila je jejich dechová sekce.Na otázky odpovídali:
Padre - zpěv
Madruga - kytara, zpěv
Ševča - basa
Stráťa - bicí
Segin - kytara,zpěv
Ahmed - básně, texty
Hola, tak klasika: kdy jste se dali dohromady, byli nějaký personální změny od té doby?
Madruga: Historie je dlouhá, nemá smysl to pitvat…Někdy na přelomu století jsme se vrátili z jihu a začali hrát více reggae a ska pocitů. V kapele za tu dobu prošlo více muzikantů, ale poslední personální změna nastala před rokem, kdy jsme přestali hrát s dechovou sekcí.
Vaše muzika, není čistě ska ani reggae, i když se v tom soundu nezapře. Z čeho tedy hudebně čerpáte nejvíc?
Padre: Naše muzika je asi stejně tolik ska a reggae jako country a jelikož hudební
přesvědčení každého z nás je někde jinde, tak nejde ani označit konkrétní zdroj čerpání inspirace. Nesnažíme se hrát jako někdo a tak výsledkem je spíše jakýsi koktejl namíchaný z emocí každého z členů.
Stráťa: Mám pocit, že především ze života. Ale samozřejmě i z hudby kterou posloucháme.
Madruga: Nejvíce čerpáme sami ze sebe. Jednou z inspirací byla, kromě základních kytarových rifů, i současná a tradiční španělská a latinskoamerická muzika. Ale především naplňujeme naše vnitřní pocity.
Ševča: V naší muzice není ani nota vykalkulovaná, vše je intuitivní. Není to vždycky dobře, ale jinak to neumíme.
Segin: Písně vznikají metodou “Pejsek s kočičkou vařili dort” a každý se tam snaží nacpat něco ze sebe. Největší podíl je ale Madrugův, který čerpá z kdovíčeho.
Jste z Holešova. Můžete nějak přiblížit hudební scénu na Moravě ať už jde o ska, reggae nebo punk...?
Madruga: V posledních letech se na Moravě rozjelo dost reggae a ska kapel. Nejlepší jsou asi Homewboyrasta. A největší prdel byli kroměřížští The Inseminátors se svým maskpunkem - originalita se cení! Jsem z Bystřice pod Hostýnem, takže co se týče punkové scény, tak největšími talenty v současnosti to jsou určitě místní: Veteráni příští války anebo emoscreamo My funeral, ale to je trochu jiný hudební šálek.
Padre: Jak na Moravě, tak v celé republice je spousta různých souborů hrajících rozličné styly, ale v poslední době jsem neslyšel nic co by mě výrazně oslovilo nebo překvapilo něčím novým, originálním. Je to zřejmě i proto, že poměrně často hrajeme sólo koncerty a příležitostí dostat se na koncert někoho jiného je málo.
Madruga: Se zdá, že ty prachy snad hýbou světem nebo co….. V Holandsku jsem měl jednu takovou drobnou brigádu - balil jsem jointy do kofáče za 50 holandskejch centů za kus, to byly aspoň prachy....Ale naše nahrávání bylo zcela standardní - klub, nahrávání, fanoušci, holky, blázni…. A v Pekárně nahrává kdekdo. Album se jmenuje Poco dinero, podle naší starší věci, kterou jsme oprášili a souvislost má s textem písně samozřejmě, kde zpíváme: “Lepší známý zkurvysyn, nežli být zblblý pro slávu...” atd. Vše si vydáváme, a doufám, že nadále budeme vydávat, sami. A to v našem Chiapas records. Vydat desku je nákladná záležitost a na každou šetříme z každého koncertu doslova roky. Myslím, že taková investice je nejlepší. Nestojí za námi žádné vydavatelství nebo /kéž by/ skrytý sponzor. Ale jsme vděčni za podporu drobným mecenášům, bez kterých by to bylo složitější. A je to lepší vrazit do muziky, než to kokotsky prochlastat anebo podobně.
Segin: Podle některých se na studiovém CD nepodařilo zachytit koncertní energii Perdidos. Tak jsme to zkusili natočit naživo a …. Je to tam!
Ševča: S prachama jsme na tom obdobně, jako ty s pravopisem /autor rozhovoru po odeslaných otázkách sám přiznává, že v jazyce českém není nejpevnější/ (má pravdu ten chlapec :-D). Jinak je to taková generační výpověď, mám na mysli generaci 35 - 40 letých. Kdo by si nezařval: „Poco Dinéééro!!!“. Náctiletí si řežou žíly, dvacátníci šukají baby. My řveme Poco Dinero!!!
Vidíte nějaký rozdíl oproti vaší poslední desce, Somos Los Perdidos z roku 2009?
Madruga: Chtěli jsme mít živý kvalitní záznam z vystoupení, abychom si poslechli, jak písně valí či ne a co třeba pozměnit nebo vylepšit. A nakonec to dopadlo jinak a rozhodli jsme se živák vydat. Rozdíl je ten, že už nehrajeme s dechovou sekcí, která přinášela více reggae feelingu, i když naši dechaři byli spíše hardcorejazzborci. Je tam tedˇ samozřejmě více zpěvů a kytar. Na rozdíl od předchozí desky teda více kalbajoga.
Ševča: Absence dechů rovná se větší nářez. A tato deska je více opravdová.
Padre: Hudebně jsme zůstali věrni svému stylu. Deska sice obsahuje nářezy jako je Teoría del son guatemalteco, na druhou stranu jsou tam i něžné písně jako Canción de cuna - čili ukolébavka. Z nahrávání oficiálního debutu Somos LP jsme se poučili a kromě zmíněných skutečností (živák, dechy) vidím zásadní rozdíl v rychlosti realizace. Na prvotinu jsme od nahrání po vylisování čekali víc jak rok, dvojka byla upečená za tři měsíce.
Na vašem logu se charakterizujete jako Chiapas punk. Zajímalo by mě, jaký máte vztah k Chiapasu, Mexiku a vůbec k celému zapatistickému hnutí a EZLN?
Ševča: Je v tom vzdor i tradice.
Padre: Přechod od naší prvotní formace Rozdílné podoby k Los Perdidos proběhl v témže
roce, kdy o sobě dali nahlas vědět potomci předkolumbovských kultur v jihomexickém Chiapasu. Z naší strany v tom bylo vyjádření sympatií, ovšem nejen k Chiapasu a k EZLN, ale k jakémukoli vzepření se proti bezpráví. Na americkém kontinentu je to však navíc o to markantnější, že genocida, která tam proběhla s příchodem conquisty je snad největší jakou pamatují dějiny.
Madruga: Otázka je pěkná, ale angažovanější má znít: Jaký máme vztah k našim tradicím a historii? Někdy se ptám, co je naše tradice a kde jsou hrdinové, o kterých se mluvilo po večerech u ohňů…Ale zpět k otázce: před nějakým časem jsme comandantu Marcosovi poslali po jeho vyslanci naše CD a nějaký merch. Takže snad zásilka dorazila v pořádku a před bojem jsou válečníci povzbuzováni třeba i naší nejstarší a nejmilovanější věcí !Viva Zapata! Potomci Mayů v Chiapasu chtějí žít v naplnění tradice a úcty ke kořenům. Oni mají fungující instituci přímé demokracie, což je pro náš demokratický systém zatím španělská vesnice. Bohužel! Snad se jim jejich věc podaří a válečný stav, ve kterém žijí skončí.
A dokonce EZLN figuruje na americkém seznamu teroristických skupin, což je opravdu nemístné /nicméně do USA nepustili ani mě/. My ve střední Evropě žijeme už přes půl století v míru. Je třeba si tento vzácný stav uvědomovat a vážit si ho v návaznosti na historické skutečnosti neustálých válek a násilností.
Ševča: Texty jsou extrémně lyrické, až na Somos Los Perdidos, který je zase extrémně epický. Španělština si nás sama našla, zpěvák se infikoval ve Španělsku a dotáhl to sem.
Stráťa: V kapele máme svobodu názoru, tak pokud si Padre vybral španělštinu a ne češtinu, tak mu to nemůže nikdo zazlívat, či vyčítat. Je to jeho volba, španělština mu prostě sedí.
S texty je to stejné, je to Padreho záležitost.
Padre: Na druhé desce je většina textů z per dnes už nežijících středoamerických básníků, které jsme si dovolili převést do hudební podoby, a které se obsahem vztahují k danému teritoriu, kultuře a historii. Původně jsem si přál aby se CD jmenovalo Písně pro Guatemalu, ale zvítězilo údernější Poco dinero. Španělština se po návratu z jihu, a po sblížení se s tímto jazykem, nabídla tak nějak sama. K tomu se přidala revolta novodobých Zapatistů a taky fakt, že u nás koncem 90. let podobný styl asi opravdu nikdo nehrál.
Madruga: Ve Španělsku jsme s Padrem žili v polopoušti. Zakoušeli jsme pocity, které asi zažívali chudáci, které přivázali někde v Arizoně ke kaktusu. V pět odpoledne teplota vždy mírně stoupla - ve stínu 45 stupňů, na slunci už trochu nepříjemnější šedesátka. Bez klobouku jsme dali tak deset minut…. Pak jsme se raději věnovali chlazení piva, čekání na déšť, útěkům před divokými psi, sběru broskví a vzniku opravdových Los Perdidos. Ty broskve nám celkem šli, první den sedmnáct tisíc kilo….život je někdy fajn. Pak jsme se vrátili a tak teď naší tvorbou i naznačujeme hudbu, která tady chybí. I když v sobě máme spoustu naší země a folklóru, jsme přece Valaši. A na druhou stranu - naše texty jsou ze života. Básně našeho dvorního básníka Ahmeda, překládá Padre do španělštiny. Padre byl v minulém životě nejbližší kámoš Garcíi Llorcy a ještě si z těch časů něco pamatuje a zpívá nám o tom………
Ahmed: Pokud se mých textů pro Padreho a Los Perdidos týká, můžu říct jen to, že jsou všechny o věcech, které jsem zažil a zažívám: první láska, první poluce, první sebevražda...Klasická témata: Bůh, láska, smrt, maso a krev. Politý bary ve tři ráno. Kafe a cigáro místo snídaně. Pod oknem chodí královny krásy. A z nádraží houkají vlaky, kterýma jednou všichni odjedeme.
Myslíte si, že je v ČR živná půda pro trochu více angažované texty v muzice, nebo že je zkrátka asi jednoduší psát radši "popové" popěvky, protože lidi jdou stejně hlavně za muzikou. Dá se tohle nějak překonat?
Padre: Prostředí u nás je pro angažované texty jako dělané, ale těch co to opravdu umí je málo, protože to vyžaduje nadhled a vtip, aby to nevyznělo hloupě. A s melodickým popěvkem to nemusí být vůbec v konfliktu - třeba takoví Dead Kennedys měli některé refrény téměř až popové, texty výhradně angažované a přitom to byl punk jak vyšije.
Segin: Já osobně se na koncertě chci bavit (jako muzikant i jako posluchač) a ne řešit problémy tohoto světa. A že jich je …
Stráťa: Nechceme nic a nikoho překonávat. Prostě hrajeme a zpíváme to co nás baví.
Madruga: No, odpovím trochu obšírněji - překonat se dá snad úplně všechno. Často to bolí…u nás je pár kapel, které mají tyto, angažované texty a dělají to dobře, např. Boroni. My taky zpíváme o věcech, který se dějí. Například náš kámoš, bývalý profesionální boxer ve Francii dostal asi rok natvrdo. V cele s ním seděl nějaký dealer, který mu prozradil, kde má ukrytý drogy. Měl ale tu smůlu, že seděl dýl než náš kámoš….a ten po propuštění celý kontraband prodal a vyrazil se podívat jak to žije v Monte Carlu. Brachu 50 melounů tam prožil, prohrál, no všecko to prostě utratil. A teď zase jezdí s ještěrkou a říká: „No jo no. Víš, v životě jsou věci….“ O tomto a podobných věcech zpíváme třeba v „Oiga hermano“ nebo „Oye gringo“. Zní to třeba banálně, ale každý má tu svou cestu opravdu jinou….Angažovaný text v duchu Perdido je dle mě jednoznačně: oh dios porfavor da me más energia. To je každodenní motliba a upřímné přání spousty lidí, ne? Je to prosté a čisté: ó bože, dej mi prosím více síly….
Ahmed: Otázka je, co považujeme za angažovaný text. Myslím,že Perdidos se angažují spíš celkovým vyzněním. Takže pokud se aspoň někdo po koncertě zamyslí nad tím, kde vlastně je Chiapas a kdo byl Zapata, tak už nemá zas tak daleko ke stavění barikád a k zapalování McDonaldů. Osobně mne nikdy neoslovovaly texty typu „Bojkotuj Shell“ a podobně. Poselství by mělo být ve druhém plánu, aby si jej posluchač musel najít. Kdo nehledá, pouze konzumuje. Hledá málokdo. A pak to tady podle toho vypadá.
Ševča: Lidi jsou většinou debilní, takže nakonec vezmou zavděk tím, co se jim vhodně předhodí. Vůbec jim nejde o jejich vlastní preference, pouze konzumují. Když má tedy někdo debilní texty, tak je to jeho vina a ne posluchačů, protože ti to mají u prdele. Výjimkou je alternativa, tam to smysl má, i když pro úzký okruh lidí. Čili myslím si, že v umění je hodnotná jedině opravdovost a pravdivost, jedno jakými prostředky. Takže ať komerz, či alternoš, musí být opravdový, jinak to stojí za hovno. Ať vydělá komerz fůru prachů s tlachama ala Petr Kolář, nakonec se stejně zodpovídá sám sobě a jednou v domově důchodců na lavičce v parku si řekne - to jsem byl ale piča.
Stráťa: Ne - poco dinero.
Ševča: Sníme o tom. Například já. Chci si namalovat dům na modro, jako měla Frida Kahlo. Dostal jsem vzorník barev, ale nejsem schopen určit, která to je. Dneska se mi fakt zdálo, že jsem kvůli tomu odjel do Mexika, šel do Casa Azul přiměřit vzorník přímo k tomu baráku. Vyšlo mi, že to má být modro - zelená, což je úplná blbost samozřejmě. Pak věřte snům, to je jako s naším vysněným mexickým turné.
Madruga: Latinská Amerika láká, je tam všechno trochu jinak, maňana….Brácha s kapelou letěl přes Kanadu celkem 36 hodin do Mexiko City a z letiště valili přímo hrát. A na tom prvním koncertě byli nakonec úplně sami - jen s majitelem klubu - protože se zrovna hrál nějaký fotbal. Další den šlo okolo parku, kde hráli, náhodou pár lidí a měli celkem fajn koncert. No když jde v Mexico City okolo pár lidí tak to znamená tak +- 5 tisíc /žije jich tam asi 25 miliónů/. Takže Popokatepetl volá, a určitě ještě chvíli počká. Všechno má svůj čas a třeba Hostýn je taky nářez.
Máte nějaké oblíbené kapely ze Španělska nebo Latinské Ameriky, když už zpíváte španělsky. Znáte například Panteon rococo z Mexika, kteří podobně jako vy, vychází ze ska a reggae a kombinují ho s různými místní hudebními vlivy, a mimo jiné podporují Zapatisty v Chiapasu?
Stráťa: Já už asi posledních pět let poslouchám maximálně rádio v autě.
Ševča: Na to ať odpoví kapeloví soudruzi. Já jsem liberál. Co se hudby týká, u mě vede Molotov.
Madruga: Známe toho z Latinské Ameriky, Španělska nebo Francie spoustu. Ale nejsme stylově zaseklí. Hudba je jenom jedna a přijímáme skoro veškerou: flamenco, tradiční nebo crust. Koho vyzdvihnout? Jednoznačně Molotov, Mano negra, Ojos de Brujo, Orishas, Macaco, Jarabe de Palo, Brujeria, Amparanoia, Peret, Alberto Pla……Výhodou je, že každý z nás jsme probuzeni jinou hudbou a zjednodušeně lze říci, že struny natahujeme u Musorgského, dolaďujeme přes Hendrixe a uleháme se Sepulturou...
Segin: Znám jen Molotov…ale slibuju, že se polepším!
Padre: Panteon rococo znám pouze podle názvu, nikdy jsem je neslyšel. V recenzích po první desce nás několikrát vykreslovali jako kapelu snažící se hrát styl Ska-P v českém kabátě. Což je úplně zcestné, jelikož jsme do té doby o jejich existenci téměř ani nevěděli… Oblíbených interpretů máme samozřejmě hodně, jejich seznam by byl velmi dlouhý a obsáhl by snad kompletní škálu hudebních stylů od flamenca až po pop. Nejvýraznější představitele vyzdvihl kolega Madruga.
Jaký byl váš nehorší a nejlepší koncert, za dobu co hrajete?
Stráťa: Na každém koncertu je něco lepšího a něco horšího.
Madruga: Hm, kdo si to má pamatovat, koncertů za ty roky byly snad tisíce…. Za poslední dobu byl asi nejhorší nedávno ve Zlíně, přišlo deset lidí. V televizi nešlo nic, tak to bylo vlastně fajn…A nejlepší? Na festivalu U Magora na statku jsme mohli dát přídavek. To v historii festivalu nemohl skoro nikdo! A nejlepší jsou kluby, bezprostřední záležitosti. Atmosféra fantastická se servíruje: staropramen jako křen v olomoucké Ponorce, slivovice v malých ale neomezených dávkách ve valmezském Přístavu, v kraji okolo Dačic či Jemnice jsme vlastně doma a doma v Holešově je taky nádherně. Křtít dome budeme 29. července v zámecké zahradě. Kdysi jsme přímo v zámku měli i zkušebnu a azyliště - takže si dáme konečně domácí zámecký koncert!
Ševča: Nejhorší byla Turzovka, kdy se většina kapely strašně ožrala. Od té doby, pokud se někdo dostaví na pódium podnapilý - říkáme, že se "turznul"… Nejlepší koncert byla Vídeň na megapódiu pod radnicí. Ale ne kvůli tomu megapódiu, gigazvuku a hyperhonoráři. Prostě se vším všudy kolem. I přes prohraný zápas ČR - Portugalsko po koncertě. Tohle je zkrátka stále nepřekonáno.
Madruga: Pár velkých festivalů jsme absolvovali, a taky nějaké v zahraničí. Nehrajeme je tak často, takže se samozřejmě na jeden z největších festivalů svého druhu na světě těšíme! A především na superior publikum a taky pořádný aparát.
Ševča: Mighty bude asi největší. Možná se dá srovnat Žizníkov. My jsme se dosud velkým festivalům vyhýbali, neboť tam bývá jen jedno pivo a ještě se na něj stojí nekonečné řady. To byl asi ten důvod….?!
Ještě se dodatečně zeptám k vaší nové desce. Kolik kusů chystáte vyslat do světa, případně, kde ji mohou čtenáři sehnat, i když je mi jasný, že v dnešní době si CD kupuje už jen pár pravověrných šílenců.
Madruga: V době stahování se s tím nemůžeme srát a napříč době paradoxně vydáváme opět tisíc kusů - z tý první desky máme ve zkušebně už jen asi stovku. Nové CD rádi kamkoli pošleme /nedávno jsem posílal zájemci někde k Uralu, prostě taky perdido/. Prodávat budeme na koncertech a nebo i v obchodech. Prodáváme za kilo. Muzika fajn, obal total perdido, je to prdel.
Jaké máte plány do budoucna? Sice se už rozjela festivalová sezona, ale i přesto - plánujete nějaké tour k nové desce, nebo někdy v budoucnu výjezd do zahraničí?
Segin: Plánů je spousta v různém stádiu realizace … doufám, že letos klapne aspoň miniturné po Španělsku.
Stráťa: Plánujeme, asi dva roky už plánujeme.
Madruga: Deska je živák, takže je to spíše příprava na studio - a už se zase těším! Rádi bychom na podzim nebo příští rok vyrazili na menší tour po jižní Evropě. Pracujeme na tom.
A poslední otázka: co byste chtěli vzkázat čtenářům a speciálně našim zkorumpovaným politikům/šaškům?
Segin: Přijďte na koncert Los Perdidos - stojí to za to! A šašci ať zůstanou doma a opájí se tam mocí a prachama!
Stráťa: Čtenáře bych nerad urazil, tak to polknu.
Ševča: Čtenáři, buďte silní a jděte do politiky!! Ukažte to těm šaškům, jak se to dělá!!!
Padre: Jestli mezi čtenáře patří i politici, tak bych jim doporučil, aby se zabezpečili na stáří a investovali do rozšiřování a zkvalitňování služeb v našich věznicích, neboť kola dějin se otáčejí a je poměrně dost pravděpodobné, že v nich jednou skončí.
Madruga: K politice se vyjadřovat moc nemůžu, poslední volby jsem zaspal. Takže politikům nic, ale čtenářům ano: děkujeme, že chodíte na koncerty. My muzikanti vás potřebujeme, protože bez vás bychom neměli pro koho hrát! Díky! Dokud budeme moci, tak budeme hrát! Muziku přímo ze srdce! Adios a držte se!
Tak dík za vyčerpávající rozhovor, jenom neroztrubujte všude jak jsem na tom s pravopisem :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat