V únoru vyšlo u vydavatelství Avik, debutové album kapely Skavare, kterou někteří z vás možná znají, pod jejich strarým názvem Skavare flasheta.Deska už podle názvu, jakoby se vás snažila přivítat a vtáhnout vás do děje.Ovšem nečekejte ska úrovně kapel, jako Chancers, Green smatroll nebo Discoballs.Skavare bych spíš řadil někam mezi kapely typu, VEvývoji, V3ska, Zelená konev nebo Skalená treska, to ovšem neznamená, že by nebylo o co stát ale hudebně to zase takový progres není.Důkazem by třeba mohlo být už samotné Intro, kde si možná zpěvačka mohla odpustit ty vokály na konci songu.Co podle mě odlišuje Skavare od výše zmíněných kapel, je mandolína a lesní roh, který se jim podařilo celkem dobře zakomponovat, možná až na to, že lesní roh je místy celkem k nerozeznání od trombonu.Nechápu, proč naše přední kapely zpívají výhradně v angličtině, docela by mě zajímalo o čem většina těch kapel jako Fast food apod. zpívaj.Naštěstí na desce Těší mě uslyšíte jenom češtinu (jak v podání ženských, tak i mužských vokálů) a proto za to dávám Skavare, jedno velký plus.Angličtinu uslyšíte jen v cover verzi songu, Light my fire, který je ovšem hozen do ska hábitu.Většina songů je takový nenáročný, ska s prvky rocku, no fakt bych si něco nalhával, kdybych to označil punkem, jen tak namátkou bych jmenoval tracky Houmlesák, Apokalypsa (u kterýho je velmi povedený intro, ale to je asi tak vše) nebo Adrenalinová, kde můžete slyšet i mandolínu (samozdřejmě, že nejen v tomto tracku).Druhou stránkou jsou ty čistší songy jako třeba Slunečnice, což je podle mě asi nejlepší track z celý desky, nebo Dovolená.Co se týče textů, nějakej hlubší význam ztrácej ale tak aspoň jim rozumíte.Po textové stránce mě docela zaujal, track s názvem Od blbosti k blbosti, který celkem výstižně popisuje otupělost a apatii dnešní společnosti, k dění nejen u nás ale i ve světě, myslím si, že tenhle text bude aktuální snad pořád.Recenzi bych zakončil jedním z posledních songů, Polka a to proto, protože mám rád, když si kapela občas z muziky dělá prdel, což je věc, která mi na český scéně docela chybí.Jinak nějaký konkrétní bodový ohodnocení si netroufám, jelikož mám takový rozporuplný pocity.Skavare mají dobrý koncept (tím myslím hlavně tu mandolínu) ale mohl by být uchycen trochu lépe a s větší nápaditostí.
Vzpomínáte si ještě na článek o Skalariak a o jejich "vedlejšáku" The Kluba?Tak právě Vendetta je tou druhou půlkou, v současné době, nehrajících Skalariak.Jsem celkem zklamán, zatímco The Kluba mě naprosto nadchli a posadili na zadek, Vendetta je pro mě celkem zklamáním a to samý bych řekl i o jejich, už druhý desce Puro inferno.Začnu celkovou charakteristikou alba, celý sound mi připomíná skoro stejný hudební koncept, jako mají Ska-P.Co to znamená?Znamená to, že můžete čekat ska míchnutý s hromadou rocku a punkrocku s dechem, kde se samotný ska naprosto ztrácí.Když se přecejenom objeví nějaké to normální ska, tak stejně ničím zajímavým a neobviklým nepřekypuje.Jediný track, který opravdu stojí za to je Buonasera, ovšem to není ani ska ani skapunk nebo něco podobného ale výborná rocková pecka s takovym folkovým nádechem, za občasné podpory dechové sekce, ostatně posuďte sami.Možná by ještě za zmínku stál song s názvem Pasos de acero a instrumentálka Tango atlantico, která uzavíríá tohle 12trackový album, ale jinak mě už nic dalšího nenapadá.Málo kdy píšu tak krátkou recenzi jako teď, možná je to asi nejkratší recenze co jsme zatím napsal ale deska Puro inferno stojí opravdu za starou bačkoru.Ostatně jen málo skapunkových a podbně zaměřených kapel má u mně úspěch, snad až na skapunk z USA a pár evropských kapel.Pokud nevíte co s penězi a chcete je utratit naprosto zbytečně, tak vám album Puro inferno mohu jen doporučit.
Na konci února jsme se konečně po dvou letech dočkali dlašího, tentokrát už pátého alba, těchto dirty reggae pardálů.Deska vyšla tentokrát, na labelu Young club records (taky si říkáte, co se stalo s Hellcat records?) a najdete na ní, bohužel jen deset tracků.Oproti předchzí IV je malinko rychlejší a víc instrumentální, i když tímhle si celkem protiřečím, protože hned na úvod vás (a to je u Aggrolites celkem nezvyk) uvítá pěkně pomalý dub a to v podání songů Trial and error a Enemy dub.U songu Trial error bych se ještě pozastavil, jelikož trochu připomíná známý reggae hit Police and thieves od Juniora Murvina, který později předělali The Clash (a předčili původní originál), hlavně díky zpěvákovi, který tentokrát svůj hlas nasadil pěkně vysoko.Vezmem to pěkně popořadě.Jak už jsem naznačoval v úvodu tohle album je převážně instrumentální a řekl bych, že je to docela škoda, protože zpěvák je podle mě tím, kdo svým soulovým projevem, dává Aggrolites ten typický funky feeling.Těžko popsat, který track je lepší/horší, u instrumentálek se to těžko hodnotí.Z instrumentální části alba, bych se asi zmínil o tracích Eye of obarbas, Camel rock ale hlavně o Dream on erie, protože tenhle song je něco, co jsem ještě nikdy od Aggrolites neslyšel (hlavně díky tý kytaře).Obávám se že deska Rugged road nepřinesla a možná ani nepřinese žádnou další hitovku.Bohužel slabostí alba Regged road je nedostatek songů s vokály, ovšem až uslyšíte Complicated girl (mimochodem, nedávno natočily k tomuhle tracku i videoklip), tak si řeknete, že Aggrolites ještě možná nejsou "odepsaný".Všechny vaše další pochybnosti, pudou stranou až uslyšíte další povedený song, The Aggro plays on.Jestli jste někdo čekal, že se konečně dočkáte songu Don't let me down, který hrajou jen na živo, tak máte smůlu, protože tahle pecka je to, proč se chodí na Aggrolites, ovšem během jejich pražského koncertu, minulej rok v květnu jí nezahrály vůbec.Jak bych konkrétně zhodnotil toto album?Nejsem asi jediný, kdo očekával od Aggrolites trochu víc, a možná méně instrumentálek, na druhou stranu jsem překvapen, že se nebojí zabřednout i do jiných stylů jam. muziky.Jestli ale chcete slyšet něco aktuálního a lepšího ze "stáje" Aggrolites, poohlédněte se po kapele The Bullets, což je vedlejší projekt klávesáka Rogera Rivase.Dost už ale bylo řečí, tohle album je zkrátka slabší počin ale ne zas tak slabý jak by se mohlo zdát.
Tuhle francouzkou kapelu možná znáte pod názvem La Ruda salska, popravdě řečeno jak je to s názvem, nevím.Album s podivným názvem Odéon 1014 vyšlo na labelu Wagram records.A pokud máte rádi kapely, které se umí přenést přes škatulky stylů, tak je toto album stvořené přesně pro vás.Deska Odéon 1014 je všechno možný, jen ne to co si představíte pod pojmem ska, ale to vůbec nic nemění na jejích kvalitách.Tohle album, celkem o 12 tracích, dokonale stmeluje jak prvky ska, rockabilly, punku, tak i stylů, který se snad zařadit ani nedaj.Dalším plusem alba je akustická kytara, která je snad v každym druhym songu a pravda je, že je zakomponovaná opravdu povedeně.To samé by se dalo říct i o dechové sekci, která pasuje do aranže songů i přes všechnu tu žánrovou rozmanitost.Pokud bych měl desku Odéon 1014 ohodnotit konkrétně, určitě bych se zmínil o tracích Cabaret voltage a Baisers Francais, ve kterých se inspirace rockabilly opravdu nezapře.Co se týče punku, kapela se díky svý nápaditosti vyhla variace na téma skapunk, jak to dělá tři prdele kapel a ukázala, že punk se dá do ska zakomponovat i jinak a songy jako, Un eté en angleterre a Titi' Rose au Coeur jsou toho důkazem.Pravdou je, že "čistý" ska je tu zastoupeno jen díky trackům Souveins-toi 2012 (škoda, že neumím francouzky, zajímalo by mě, jestli ten název má, nějkou souvislost s pověrou o konci světa v roce 2012) Odéon 1014, Candide Charlotte a jediný reggae track L' Homme aux ailes d'or, ovšem jak už jsem říkal, ani v tomto případě se nejedná o klasický ska.Další částí alba Odéon 1014 a možná i malinko převažující je ta, kterou si opravdu netroufám stylově zařadit (Encore une fois, 1982 a Johny John Wayne, lehce koketující se ska).Jestli nejste hudební "konzervy" a máte rádi kapely, které se umí vymanit ze škatulky stylu a přitom nepřebijí to, z čeho vychází, tak je deska Odéon 1014 přesně pro vás.Klidně bych řekl, že tohle album si můžou poslechnout i lidi, který ska obvykle vůbec neposlouchaj a to právě díky tý stylový rozmanitosti.
Tak konečně jsem se dočkali po čtyřech letech další, tentokrát již čtvrté desky, naší nejlepší ska kapely (to je čistě můj neobjektivní názor, za kterým si stojím).Nebojte se, že by Chancers otočily o 180 stupňů, jako v případě Fast food orchestra, i přesto je vidět, že nestojí na místě a hudebně se stále posouvají vpřed, aniž by ztratily svůj původní sound a album Age of rudeness to jen potvrzuje.Deska byla pokřtěna 10. března v pražském Paláci Akropolis, vyšla na zančce Championship music, obal je velmi pěkně zpracovanej, mimochodem, kromě textů, děkovačky a "valentýnských" fotek kapely, na něm najdete odkaz na webovou stránku jednoho umělce z Mexika, který obal navrhoval, určitě se na tu stránku podívejte, jsou to fakt pěkný obrázky.Ten samej člověk, dělal například i obal k desce Pama international s Mad profesorem.Zpět k Věku drzosti, jak zní český překlad alba Age of rudeness.Úvodní track se stejnojmeným názvem, byl věnován králi všech drzejch chuligánů, Judge Dreadovi, nicméně song jako takový mi nepříjde, jako bůhví jakej zázrak, ovšem hned následující song (One of) the Oldschool, je naprostá pecka, která vás zaručeně musí posadit na prdel a ve všech starších "pamětnících", vyvolat nostalgii a věřim, že i zamáčknou slzu.One of the Oldschool, neni ani 2tone, punk nebo ska ale přesně všechny tyto styly v sobě zahrnuje, energii punku, dechy, klávesy alá 2tone feeling ale hlavně Simonův zpěv, kterej tomu dodává ten pravej říz.Ovšem nová verze singlu Skanking Praha z roku 2008, neni nic moc, sice Simonova čeština je celkem příjemný osvěžení, ale jinak nic moc, to samý bych řekl i o nové verzi singlu Rudeboy back in Jail (2009), kde hostuje Tereza z The Spankers, ale verze co je na desce, mi příjde, trochu přitažená za vlasy, ten vokalizér, je naprosto příšernej a celej (jinak dobrej) track to hrozně kazí.Je vidět, že se Chancers naprosto odprostily od všech škatulek, a vsadily na dobrou notu.I když deska Age of rudeness obsahuje jak tradiční tracky (Looking for the Anima, Máš kliku vole! Resistance Walk), které v podstatě nějak moc nevybočují z řady, tak se tu objevil i hip hop v podání tracku 24 into Karlín, na kterém Chancers spolupracovali s DJem Mike Trafikem, ale já si myslím, že to byl docela špatný vtip, jelikož moderní hip hop je shit na entou.Doporučil bych vám, přeložit si i texty, protože Chancers mají určitě co říct, jen tak namátkou bych doporučil Business news (alespoň se dozvíte, jaká je opravdová cena ropy, samá krev) nebo parádní rocksteady song Another death on the radio.Age of rudeness je celkem "multi" žánrová deska, od punku (Further from the truth), po reggae/rocksteady (Daze of dredd a Hooligan in love) až k naprosto nezařaditelným stylům (Daughter) ale přitom nemůže nikoho zklamat.Opravdu nemá cenu se dál rozepisovat a rozebírat, track po tracku, stačí, když si Age of rudeness pořídíte a posoudíte sami.Album opravdu neni drahý, zaplatíte za něj jen 250,- což máte jako jeden gram hulení (he he he) nebo zastávku v knajpě :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat