Mento je jakási fůze Afrického rytmu a Evropské písně, které svého vrcholu dosahovalo v letech 1940-1950. Byla to akustická hudba prezentovaná přímo na ulicích. Soubory kombinovaly "evropské nastroje" jako housle, flétny a kytary s nástroji afrického původu jako například banjo ,bonga ,rumba koule, africké piano (kalimba) atd. V tomto smyslu je mento jakousi směsicí popularní písně, karibské písně, Merangue, Calypsa, křestanské hymny, southern blues,Kompu a částečně se podoba karibské rumbě, ale více než to můžeme o mentu mluvit jako o folkové písni, kterou si často zpívali plantážníci při práci. Příkladem tradičního menta jsou písně "Water come a me eye" či "Banyan tree". Mento bylo oblíbeno u nejnižších vrstev žijících na Jamajce.
Vliv Jazzu
Mento, které vzniklo fůzí evropské a karibské písně je důkazem toho, že si Jamajka ve svém vývoji osvojila různorodé formy mimoostrovní hudby.Stejně tak jako mento vzniklo fůzí odlišných hudebních forem, tak kombinací menta a jazzu vznikl hudebni styl nazývaný "Schuffle", jenž prezentoval jakousi jamajskou interpretaci R&B.
Mezi známe představitele "Shuffle" patří například Neville Esson, Owen Grey, TheOvertakers či The Matador Allstars
Alpha boy school : Katolická reformní škola nachazející se v západním Kingstonu, jejíž žáci museli striktně dodržovat pevný řád a držet se velice přísných pravidel a morálky. To nejpodstatnější však je, že ABS svým programem plně podporovala hudební vzdělávání svých žáků a byla skutečnou základnou pro big bandové orchestry.
Vzdělávací hudební program ABS byl silně ovlivněn jazzem a mnoho známých hudebníků jako Tommy McCook (Skatalites), Don Drummond (Skatalites) či Rico Rodriguez (The Specials) jím prošli.
Žáci po opuštení školy často zakládali velké big bandove orchestry, které kopírovaly velké americké hvězdy (Duke Ellington či Count Basie). Dalším zdrojem inspirace byla americká rhytm and bluesová rádia, které bylo možné naladit i na Jamajce, což bylo příjemným osvěžením pro posluchače, kteří byli již znudění poslechem mistního rádia.
Zrození jamajského ska
Koncem padesatých let byly velké bigbandové americké orchestry nahrazeny menšími soubory s více bebop/ R&B zvukem. A v té době právě i na Jamajce většina souborů značně mění svoji tvář.Většina muzikantů je ovlivněna poslechem amerických rozhlasových "šlágrů" a tento fakt se zákonitě promítá v jejich následné tvorbě.Přesto jamajčané skorují a přichazejí s něčím naprosto novým!
Zvyšující důraz je kladen na offbeatový rytmus menta, který přichází krátce a oddělovaně. Tento zřetelně synkopovaný rytmus drží kytara a klávesy a nový hudební styl je na světě.Jmenuje se SKA
Prvním kdo vůbec využil tohoto rytmu byl Ernest Ranglin společně s Clue J & The Blue Buster (to je ten,jenž byl známý svým pozdravem Love skaskavoovie a o kterém se mnozí domnívají,že svým pozdravem ve zkrácené formě, ska pojmenoval ).
Když se jednou Clue J pokoušel z kytary něco dostat, řekl : "Make the guitars go ska!ska!ska!" (tak to je jedna z několika historek kolem vzniku názvu).
Ska rytmus byl odvozený ze "Schuflle" a "Boogie", které bylo v místních "dance halls" tolik oblibené.Kombinací popularních stylů jako je "mento" , "burron rhytm" a stylů nových , byly položeny základy první populární jamajské hudby.Do jisté míry se zde promítaly i vlivy z okolních karibskych ostrovů, které sebou priváželi emigranti z Kuby(L.Aitken), Trinidadu, Barbadosu atd. Ska boom se dostavil shodně se získaním nazavislosti a odjezdem Anglicanu v roce 1962. Ska se na Jamajce stava nesmirne popularní a hudební producenti se jej pokoušejí šířit do zbytku světa.Tyto kroky mají plnou podporu vlády a v roce 1964 bylo ska prezentováno jako "National music of Jamaica" na "World fairs v New yorku "
Texty měly několik podob od klasických popových popěvků, přes naboženské až po politicky orientované a texty odražející socialní dopady života na Jamajce často okořeněné místním nařečím "Patois".
Mezi nejznámější interprety tohoto období patří například : Byron Lee and the Dragonaires, Jimmy Cliff, Prince Buster(vlastním jménem Cecil Campbell), The Wailers, Desmond Dekker nebo třeba Skatalites, kteří na samém počátku hráli jazz.
Od Rocksteady k Reggae
Často se lidé ptají jaký je vlastně rozdíl mezi Ska a rocksteady. Odpověď není zase až tak jednoduchá, jelikož někdy rocksteady lehce koketuje se Ska a jindy zase naopak s Reggae.
Vychazíme-li z faktu, že Ska je dědečkem či chtete-li babičkou reggae, tak rocksteady zákonitě musí být jeho tatínkem či maminkou a je tedy jakýmsi pomyslným středem.
Jedno logické vysvětlení, které se můžete dočíst v podobě oblíbené historky na mnohých internetových strankách je prosté : "Horké počasí roku 1966, tvrdošíjný ska beat a tempo lidi natolik unavovaly, že se zrodilo rocksteady. Rocksteady lze tedy chápat jako pomalejší ska bez naboženských textů. Jedním z reálnejších důvodů vzniku by mohl být vliv amerického soulu a místní soubory se stejně jako kolem roku 1960 i v tomto případě nechaly inspirovat.V roce 1966 se jamajská města zaplavila vlnou rude boys a to se odrazilo i v textech rocksteady (Proto jsou známe hymny o rude boys většinou z rocksteady éry)Nejpozoruhodnějšímm hitem rocksteady éry byl beze sporu hit "The tide is high" od kapely "The Paragons", kterým se v osmdesatých letech nechala inspirovat kapela "Blondie" a díky němuž získala patřičnou slávu.V roce 1968 se rock steady náhle vytratilo.Důvdem byl konkurenční boj mezi producenty,kteří se snažili vynalezáním nových hudebních postupů svrhnout hlavní producenty Dueka Rieda a Coxona Dodda. Vzniklo reggae,kterému se v počátcích říkalo reggay.Prvotní reggae (early reggae) nebylo tak nabožensky zaměřeno jako dnes ale už se v jeho textech objevuje politická kritika ale jen na adresu jamajské vlády.Bylo spíše zaměřeno na témata běžného života,v Anglii se zabývalo novou subkulturou a to skinheads (Mr. Symarip,Pioneers,Upsetters,Joe the Boss,Harry J allstars,Desmond Dekker,Lauer Aitken,Derrik Morgan) texty se týkali spíš alkoholu,žen a zábavi a bylo rychlejší než dnes.Jeho hlavnímy přívrženci v Evropě byli právě skinheads,proto je dnes nazívané skinhead reggae.
S náboženskou obrodou a rastafarianstvím se zrodilo kolem roku 1971 Roots reggae.
Basa zůstavá stejně dunivá jako u rocktseady, ale zpěv je více sofistikovaný.Bicí jsou mnohem pomalejší. Také se zde narozdíl od ska více promitají africké kořeny a vokály jsou mnohem sytější a táhlejší. Kromě náboženského charakteru se v textech reggae kapel často setkáváme se sociálním komentářem, hodnotícím nerovné poměry ve světě apod.Skinheads se od roots reggae distancovali,protože jim rastamani připomínali neoblíbené hippies a nemohli se ztotožnit s hesli jako one love apod.
I neznalým, kterým styl reggae neříká téměř nic, se při jeho vyslovení vybaví jméno Bob Marley (1945-81) a jeho skutečné hity jakými jsou "Could you be loved ,I shot the sherif, No women no cry ci Buffalo soldiers".
Když jsme se ptali tenor saxofonisty Cedrica Brookse z dnes již legendarního jamajského seskupeni The Skatalites, jaký vlastně Bob byl , dostali jsem tuto odpověd "Bob? Bob was a cool man"! Také nám sdělil, že Bob nechtěl zůstat uzavřený a tak opustil roots reggae a otevřel se světu. Takže pro všechny ty ,jenž Boba berou spíše jako marketingovou postavičku malá dávka čehosi k zamyšlení.
Snad jen škoda. že již "méně" známé, avšak pro zapřísáhlé reggae fans mnohem podstatnější postavičce Peteru Toshovi osud tolik slávy "nenadělil".
Mezi další postavičky,široké veřejnosti téměř neznámé patří například : Jimmy Cliff, Gregory Issacs,Toots and the maytals,The Heptones,Lee Perry,Burning Spear ,Dennis Brown,John Holt,Dillinger,The upsetters atd.
Zrození Anglického Ska
Do Anglie se Ska dostalo společně s vlnou imigrantů a na samém počátku bylo nazýváno jako Blue beat.První koho Ska v Anglii oslovilo byly tamní Mods a později skinheads a prvním mezinárodním hitem byla piseň "My boy lollipop" (Millie Small) nahraná v roce 1964 a vydaná na Island Records. (U nas známá též v podání Yvone Přenosilové. )
Mezi další pecky této éry patří "Guns of Navarone" (Skatalites), "Carry Go Bring Come" (Justin and The Dominues) či "Rudy, A Message to You" ( Dandy Livingstone).Je zajímavé,že v Anglii na rozdíl od Jamajky se ska hrálo až do roku 1968 společně s rocksteady,než ho nahradilo reggae.
V roce 1969 se v hitparádě umisťují hity jako "Monkey Man" (Toots and the Maytals) , "Long Shot Kick de bucket" ( The Pioneers ) což už jsou ale klasické reggae hity.
2tone
Po světovém tažení Boba Marleyho se v anglii koncem 70. let rodí vlna zájmu o styli,předcházející reggae a protože se stále dali sehnat desky se ska a rocksteady muzikou tak začinají vznikat kapely,které začínají tuto hudbu hrát.Nehrají však ska tradičním způsobem,ovlivněni končící punkovou vlnou,hrají ska mnohem rychleji než v 60.letech a propojují ho s různými styly.A tak v roce 1979 si Ska v Británii doslova užívá svůj velký comeback a s ním i obrovskou popularitu. Tato epocha je často nazývána jako druhá vlna ska.Mezi nejznámější kapely tohoto období patří The Specials,The Selecter,Bad manners,Hotknives,The Beat,Loafers a nepochybně i Madness (jméno převzali podle písně od Prince Bustera).Všechny tyto kapely své první album vydávají na Two Tone records , které založil klávesista z The Specials Jerry Dammers.Logem se stala známá postavička "Walt Jabsco.",což by snad údajně měla být podobizna Petera Toshe a šachovnice,která má symbolizovat to,že ska je hudba pro všechny lidi bez ohledu na barvu pleti.Pravda je ovšem taková,že šachovnici měl Jerry Dammers na svém skůtru a protože se mu tento vzor líbil zahrnul ho do loga Two tone records.V tomto období většina kapel hraje předělávky tradičního jamjaského ska a mnoho fanoušku skutečně věří, že písně jsou originál, avšak kapely někdy písně pouze přejmenovali a přejali za své. Napřiklad píseň od Prince Bustera "Al Capone" později The Specials hrají s názvem " Gangsters". 2tone éra dala ska skutečně nový rozměr v podobě energické rychlé muziky, socialních a politických textů zaměřujících se na školu, práci, zločinnost, rasismus,ale i na pití piva a užívání si legrace.
Třetí vlna SKA
Třetí vlna započala koncem 80. let hlavně ve Spojených státech,díky kapelám jako Toasters a skapunkovým průkopníkům Mighty mighty bostones.Třetí vlna je charakteristická naprostou uvolněností.Začátkem 90. let některé kapeli (jako uz zmínění Mighty mighty bostones) stále více propojují ska s punkem,mnohem více a agresivněji než The specials v 2tone éře,vzniká skapunk.Tato epocha se vyznačuje nevázaností, absolutní rozmanitostí a mixovaním různorodých žánrů (skacore a kombinovaní ska s dancehallem).Druhá doba zůstává, avšak styly se prolínají. Zatím co v první vlně bylo ska "uvězněné" na Jamajce a ve druhé vlně v Británii, třetí vlna již doslova útočí na celou planetu. Kapely vznikají po celé Evrope, Severní i Jižní Americe, ale i Asii a Australii. Třetí vlna dává šanci jak souborům novým, tak i legendám. Na turné se opět vydávají legendarní Skatalites, Desmond Dekker, The Selecter,Hotknives či Mr.review a Skarface.
Žádné komentáře:
Okomentovat