Rozhovor - Noman's Land

Indonéská scéna je pro mě stále něco neobjeveného a do určité míry skoro až mystického. Zprávy o tom, že i v této, pro nás tak exotické zemi, jsou kapely na stejné úrovni, jako tady na západě, ke mě začali pronikat někdy kolem let 2011-2012. Byl jsem opravdu překvapen, jak silná a velká je tamní scéna, do určité míry snad i silnější, než tady na západě. Na ulicích Jakarty, Medanu, Padangu, Semarangu a dalších indonéských měst, můžete stále potkat punkáče a skinheady, všech možných věkových kategorií, možná víc, než v ulicích dnešních evropských a amerických měst. Jedním z reprezentantů tamní scény jsou právě No Man's Land z Malangu na Jávě, kteří společně s např. The End patří k nejstarším oi! kapelám z Indonésie. Díky francouzskému labelu Rusty Knife Records se jim dostalo i hodně velké promo tady v Evropě, bohužel kapela se v roce 2018 po dlouhých 24 letech rozpadla. I tak po sobě zanechali nesmazatelnou stopu, která se konec konců odráží i v tomto rozhovoru. Za kapelu odpovídal frontman Didit.

Zdar Didit, můžeš na začátek trochu představit kapelu? Je pravda, že No Man's Land jsou nejstarší oi/skinhead kapelou v Indonésii? Byli jste skinheadi hned od začátku?

Zdar, tady Didit. Jsem zpěvák/kytarista No Man's Land. Kapelu jsme dali dohromady v roce 1994. Předtím, než jsem se stal skinheadem, jsme byli punkáči ale radši jsme poslouchali kapely, které ještě budu zmiňovat. Já si myslím, že určitě už před námi byly v Indonésii další oi! kapely, jako např. The End, Sixtols apod. Některé z nich se už dávno rozpadly, některé hrají dodnes. Ale oi! scéna se zde rozvíjela pomalu, možná díky tomu, že většina lidí dávala přednost spíš rychlejším žánrům. Nevím, těžko říct ale všechny ostatní scény jsem vnímal jako větší, než ta naše. Každopádně v Malangu, odkud pocházíme, jsme byli první oi! kapela vůbec.

Pravděpodobně nejaktuálnější věc, týkající se vaší kapely je nový dokument o No Man's Land - "Oi! Dari Kota Bunga". Řekni nám o tomhle projektu něco víc, co se z tohoto filmu můžeme dozvědět, co nového tu může vidět někdo, kdo se v indonéské scéně moc neorientuje?

Tenhle dokument natočil náš kamarád Gaharu Jabal. Od roku 2013 nás natáčel a fotografoval na mnoha koncertech a také je autorem našich videoklipů. Gaharu nejen, že dokumentoval naší kariéru, ale stal se také součástí scény, a než se kapela v roce 2018 rozpadla, přišel za námi a řekl nám, že by rád realizoval tenhle projekt. Chtěl natočit příběh No Man's Land od našich začátků, až do rozpadu kapely. Dokument je rozdělen do tří částí, ta první vypráví o tom, jak a kdy kapela začínala a také jak se scéna rozrůstala. Ta druhá sleduje vývoj kapely poté, co odešli původní členové, tedy v okamžiku, kdy jsme začali být opět aktivnější a hráčsky jsme se zlepšili. V té době už byli No Man's Land považováni za veterány scény. A na konec je tu třetí část, která sleduje poslední roky kapely. Gaharu chtěl převyprávět celý příběh No Man's Land všem, kdo mají rádi naší muziku a to včetně mladší generace. No a naši kamarádi "Malang Bawah Tanah" nám to pomohli hodit na jejich Youtube.

Ale to není jediná novinka související s vaší kapelou! V těchto dnech by mělo být venku vaše nejnovější album "Cover Story", které by mělo vyjít u Rusty Knife Records. Podle názvu je jasné, že bude plné cover verzí od legendárních kapel jako jsou např. 4skins, Blitz, Last Resort, The Business, Menace, Cock Sparrer, Clash, Oppressed apod. Proč jste se rozhodli zrovna pro nahrání coverů, místo nových tracků a co texty, budou ty songy přetextované, nebo půjde o kompletní cover album od A do Z, včetně lyrics?

Ta deska je věnována všem skvělým kapelám, které ovlivnily No Man's Land a uvedly nás do oi!. Tyhle songy jsme hrávali v začátcích kapely. Jsou to bandy, které jsme poslouchali, když jsme se sešli a jen tak se poflakovali po ulicích našeho města. Ve studiu jsme se na jejich coverech rozehrávali a samozřejmě jsme je hráli i na koncertech. V té době nám bylo něco málo přes dvacet, což bylo někdy v letech 1995/1996. Na začátku roku 2018, dva měsíce předtím, než jsme se rozpadli, jsme se sešli ve studiu nahrát ještě poslední songy a právě jako vzpomínku na začátky kapely, naše mládí a na minulost, jsme se nakonec rozhodli pro covery. Je to prostě pocta starým dobrým časům, nic víc, nic míň! V tom samém roce (2018) jsme vydali "Cover Story" na kazetě a to pouze v Indonésii a jen v limitovaném množství 100 kusů. No a letos se Rusty Knife Records rozhodli toto album vydat na vinylu, venku je od ledna 2023.

Pokud se nemýlím na kontě máte přes 10 studiových alb, nicméně mezi roky 2000, kdy vyšla deska "All Together Now" a 2015, kdy se objevilo album "No Way Back Home", jste nenahráli nic nového, jak to? Co bylo důvodem pro tak dlouhou pauzu?

Přesně to bylo osm studiových alb, plus několik dalších, mimo jiné Best Of album, Unplugged abum, Live and Loud, Single Collections, několik EPček a splitek. V roce 1999 jsme nahráli album "All Together Now", u kterého pro mě osobně bylo trochu problém ho dokončit, protože jsem v té době pracoval mimo město a tak nakonec vyšlo až v roce 2000. Po vydání téhle desky se kapela na chvíli odmlčela. Doba se začala pomalu měnit, scéna v té době trochu upadala, s No Man's Land jsme hráli jen jednou za měsíc. V roce 2005 jsem se vrátil do Malangu a měl víc času na hraní a koncerty, to byla doba, kdy jsme začali být opět o něco aktivnější. O tři roky později (2008) jsme nahráli materiál pro novou desku. Na začátku roku 2012 jsme vydali CD "Scattered Around and Buried" u dvou labelů v Německu (Oi! Shop a Fleisch Produkt), to bylo úplně poprvé, co nám něco vyšlo v Evropě. V tom samém roce se chystalo další album, naše "Best Of 1994-2012" vydané u holandského Aggrobeat Records. Pak jsme začali být opět hodně aktivní ve vydávání desek. Aggrobeat a Rusty Knife Records nám poskytli obrovskou podporu. Toto byli naše nejproduktivnější roky. Splitko s "Surgery Without Research" na 7" (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2014). Další splitko s "The Young's Boot" (Aggrobeat Records 2014). No Way Back Home LP/CD/CA (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2015). Unarmed CA (vydáno pouze pro Indonésii u Aggrobeat Records 2015). The Way We Feel na 7" (Aggrobeat Records 2015). Live and Loud CD (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2016). True to Myself CD/CA (Aggrobeat Records, Has Been Mental & Rusty Knife Records 2017). Splitko s "Contingent Anonyme" na 7" (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2017). Oi! Against Racism EP 7" (Rusty Knife Recods 2019). Další roky přišlo jen několik znovu-vydání starších desek. Měli jsme několik nevydaných tracků, které se našly před dvěma lety. Ty jsme nakonec vydali na kazetě, pod názvem "Social Injustice" a tento rok to vyjde znovu u Inatoxx Oi! Records z Kolumbie, také na kazetě. Plány do budoucna jsou, vydat "Social Injustice" na LP u Rusty Knife Records. 

Pravděpodobně nejznámější a jednou z nejzásadnějších asijských skinhead/oi! kapel byli A.C.A.B z Malajsie. Jak velký vliv měla tahle kapela na celkovou scénu v Jihovýchodní Asii? Ovlivnili i No Man's Land? A kde jsou teď, jsou ještě vůbec ve scéně aktivní?

Mylsím, že jsou pořád aktivní. Moje první věc od A.C.A.B, kterou jsem sehnal v roce 1997, bylo, pokud si teď dobře vzpomínám EP "Unite and Figt" na kazetě. A.C.A.B měli na malajskou scénou obrovský vliv o tom není pochyb.

Mohl bys popsat, jak se dostal punk, oi! a hardcore poprvé do Indonésie a zbytku Jihovýchodní Asie? Něco z historie punkrocku v téhle části světa? Kdo byly první kapely, první punks & skins v ulicích Indonésie, Singapuru, Malajsie nebo Barmy, kdy to vše začalo?

No musíte se mrknout na dokumnet "Oi! Dari Kota Bunga"! Někdo má možná jinou zkušenost, ale já si vzpomínám na okamžik, kdy jsem poprvé slyšel oi!, bylo to díky kamarádovi, který tenkrát přinesl CD Last Resort. Dodnes si vzpomínám, že to bylo splitko s Combat 84. Potom jsem slyšel ještě The Strike a The Betrayed, hned jsem si to půjčil a začal se postupně dostávat k dalším kapelám. Byl jsem první skinhead v Malangu! Jasně, že i jinde už byli skinheadi, jako např. v Jakartě, jenže tehdy jsme si mysleli, že jsme v Indonésii první, až o něco později jsem se začal dostávat do kontaktu s dalšími skinheady z ostatních měst. Dopisoval jsem si i s lidmi ze zámoří. Sdíleli jsme hromadu věcí, občas jsem si koupil něco, co jsme potřebovali k našemu hudebnímu obohacení (punk/oi!), všechno jsem sháněl korespondenčně, věci jako fanziny, kazety, trička kapel apod. Díky tomu jsem se dozvídal o punk & skinhead scéně stále víc.

Indonésie byla po dlouhé roky pod diktaturou prezidenta Suharta, který vytvořil systém, kde měly západní korporace ohromný vliv na ekonomiku země, zatímco politický systém byla obyčejná represivní totalita. Tenhle systém fungoval do roku 1998, tedy do let, kdy byli No Man's Land ještě relativně mladá kapela. Jaké to bylo, být punkáč nebo skinhead v té době, brala vás vláda jako potencionální nebezpečí pro režim, měli jste tehdy hodně problémů s fízly?

Jo jo! Začátkem roku 1997 chytili našeho kytaristu Ferryho, ještě s jeho mladším bráchou, za zapojení do rvačky. Než je pustili z cely, tak jim policajti ostříhali číra. Pomatuji si, jak mi to druhý den vyprávěl, že ještě před propuštěním stihl počmárat stěny cely nápisy "punks not dead". Já jsem byl v letech 1997-1998 aktivní v několika protirežimních demonstracích. Jak vidím, tak víš, že jsme žili v represivním režimu, veškterá kritika vlády byla zakázána. V té době jsem s nimi měl problém tak dvakrát, třikrát, i když v cele jsem nikdy neskončil. Vždycky se mě jen vyptávali na to, kde se scházíme, já jsem něco plácnul, oni si opsali mojí občanku a nechali mě jít. 

Indonésie je nejpočetnější muslimskou zemí na světě, jaký vliv má Islám na tamní skinheady, kteří ze své subkulturní podstaty mají přece jenom blíž k tradicím a konzervativním  hodnotám, než např. punkáči? Chodí se místní skins, čas od času pomodlit do mešity, nebo jsou většina z nich ateisté?

Ano, většina skinheadů v Indonésii jsou muslimové a chodí se modlit a týká se to i mě. Ale já to vnímám z jiné perspektivy. Skinheadi vzešli z mládeže dělnické třídy/nižší střední třídy, jako jsme my a nezáleží na tom, jeslti jseš muslim nebo ne. Tohle vědomí nás stále inspiruje k přežití v tomhle systému. Víš co, odpor poroste vždy tam, kde se nedostává spravedlnosti, v chudých zemích, kde je nedostatek práce a zkorumpovaná vláda, to vše se děje právě tady.

Ještě bych zůstal u otázky Islámu. Vím, že zhruba od půlky nultých let se v rámci indonéské scény, začalo formovat hnutí "Punk Muslim". Pro nás evropany to zní jako totální bizár, že by mohli být punkáči propojeni takto s náboženstvím, prostě to zní jako oxymoron, něco jako nazipunks. Navíc ve stínu zpráv, kdy jsme v roce 2011 všichni mohli vidět obrázky z indonéského Acehu, jak tamní náboženská policie stříhala číra místním mladým punkáčům. Mohl bys nám říct o tomto "hnutí" něco víc, jak velký, nebo naopak malý vliv má na punkovou scénu? A jak je vnímá zbytek punkáčů & skinheadů v Indonésii?

Nejsem součástí "Punk Muslim" a nikdy jsme se s nimi nedostali do bližšího kontaktu. Takže ti nemůžu říct něco o něčem, čemu prostě nerozumím. Možná bude lepší, když se jich zeptáš přímo.

pozn. OK tady mi nezbývá tedy nic jiného, než se trochu rozepsat sám, protože jde o hodně zajímavé specifikum tamní scény o kterém by bylo škoda se nezmínit. Dá se říct, že toto hnutí je výsledkem několika faktorů a vývoje, nejen v rámci scény ale i politiky státu, který se stále plně nevzdal všech praktik předchozího totalitního systému a skrze náboženství se snaží kontrolovat společnost. Hnutí vzniklo původně jako aktivismus pár věřících punkerů, kteří skrze náboženské učení pomáhali mládeži z ulice. Nicméně dalším faktorem je, kromě silně zakořeněného náboženství v rámci indonéské společnosti i díky státním represím oslabená levice, které byl punk přirozeně součástí a ideová vyprázdněnost části tamní scény, která začala podléhat komerci. Všechny tyto faktory daly prostor muslimské obci, aby začala zapouštět kořeny v punkové subkultuře, která má v Indonésii stále poměrně silnou základnu. Já osobně v tom nevidím, nic jiného, než snahu "církve", jak do svých řad nahnat mládež skrze subkulturu!

V Evropě a možná i Severní Americe, můžeme vidět jak oi!, punk a hardcore scéna pomalu stárne, dnešní mládež se (až na vyjímky) v podstatě o subkultury jako takové nezajímá a styly vycházející z punkrocku se týkají většinou lidí kolem 26-27 ale i starších. Ale v Jihovýchodní Asii to vypadá, že je punk pořád dostatečně silný, možná silný natolik, že má na rozdíl od Evropy, stále potenciál oslovit lidi ve věku 16-20 let. Jak si na tom stojí dnešní oi!, punk a hardcore v Indonésii a obecně jihovýchodní Asii, je pořád nějaká mladá krev, která přichází do scény?

Jak už jsem říkal předtím, odpor poroste vždy tam, kde není spravedlnost, v chudých zemích, kde je nedostatek práce a zkorumpovaní politici. Stejně všechno z čeho člověk šílí se stane a ty s tím nenaděláš vůbec nic. Už nejsem ve scéně tak aktivní jako dřív a ani na kapelu nemám už tolik času.... Moje děti vyrůstají tam, kde jsou životní náklady stále větší a větší, což ještě zhoršil covid, to vše má stále dopad na lidi jako jsme my.

ENGLISH

Hi Didit, can you little bit introduce your band? It's truth that No Man's Land are oldest oi!/skinhead band in Indonesia? Have you been skinheads since the beginning of band?

Hi it's me Didit. I'm a singer/guitarist in No Man's Land. We formed the band in 1994. Before I became a skinhead, we were in the punk scene at that time, but we prefered listening to just mentioned bands. I think there were some oi! bands before us in other places in Indonesia, such as The End, Sixtols, etc. Some bands splitted up and others still exist. The oi! scene developed slowly here, maybe most people prefered the faster music, I don't know, because I saw other scenes growing bigger than us. And we were the first oi! band in our home town Malang. 

Probably most current thing related to your band now, is new documentary movie about you - "Oi! Dari Kota Bunga". Tell us something more about this project, what we can get know from this documentary, what we can see there especialy like us, who don't know local Indonesian scene too much?

The documentary film made by our friend named Gaharu Jabal. He has documented us on stage in many gigs since 2013 in photos or videos, he also made our videoclips. Gaharu not just documenting our journey, he became a part of this scene. And before the band disband in 2018 he told us his idea that he want to make this project. He wanted to film No Man's Land journey since the band inception until the band disbandment. He divides the story in this film into three parts. First part tells about how and when the band started, also how the scene growing. Part two tells about the new face of No Man's Land after the original member out. Now the band became more active again and had improved. The band earned the status of veterans in the scene by now. And then part three, it's the last part of the story of the band. Gaharu wants to tell the whole journey of No Man's Land to everyone who loves No Man's Land music and to everyone including the younger generation. Our friends on "Malang Bawah Tanah" helped us to released it on their Youtube page.  

But it's not last news from your band. In these days should be out your latest album "Cover Story", which is released on Rusty Knife Records. According to title it's full of covers of legendary bands such as: 4skins, Blitz, Last Resort, The Business, Menace, Cock Sparrer, Clash, Oppressed and so on. So why did you decide to make covers instead of new tracks and what about lyrics, will be there your own ones, or it gonna be completely cover album?

This album is dedicated to all great bands who has influenced No Man's Land into oi! music. We used to play those songs in the early days of the band. We listened this bands when we get together and hang out while listening to their songs, to cover it when we rehearsed in the studio and play it on the gigs. At that time we were in our 20s, in was in the years 1995/1996. In early 2018, two months before the band disbanded, we made the final records in the studio by recording those songs to remind our past when we were young, when we started the band. Yeah that good old days! In the same year in 2018 we release the cover album on cassette in Indonesia only 100 copies. Then Rusty Knife records make a re-issue the album on vinyl. It will release on January 2023.

You have released, if I am right, over than 10 studio albums, but between years 2000 when got out album "All Together Now" and 2015, when was released "No Way Back Home", you didn't record anything new, how come? What was the reason for such long break?

Eight studio albums to be exact, plus a few more among others The Best of album, Unplugged album, Live and Loud, Single Collections, several EP's and split albums. In 1999 we recorded "All Together Now". At that time I worked out of town, so it was a bit difficult for me to have time to finish the album. And finally the album released in 2000. After we released it the band became quiet for a while. Times changed, the scene seemed to slow down and No Man's Land were only playing once a month. In 2005 I changed job, got back to Malang and had more time for practising and live gigs. Now the band became more active again. Three years later in 2008 we recorded new materials for our new album. In the early of 2012 we released "Scattered Around and Buried" on CD by two german labels (Oi! Shop and Fleisch Produkt) it was the first time we released the full album in Europe. In the same year we also have an album to release. It was "The Best of 1994 - 2012" released by Aggrobeat Records from Netherlands. After that, we were very active in producing records. Aggrobeat Records and Rusty Knife Records gave us huge support. Those were our most productive years. Split with "Surgery Without Research" on 7" (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2014). Split with "The Young's Boot" (Aggrobeat Records 2014). No Way Back Home LP/CD/CA (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2015). Unarmed CA (Aggrobeat Records was released only in Indonesia 2015). The Way We Feel on 7" (Aggrobeat Records 2015). Live and Loud CD (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2016). True to Myself CD/CA (Aggrobeat Records, Has Been Mental & Rusty Knife Records 2017). Split with "Contingent Anonyme" 7" (Aggrobeat Records & Rusty Knife Records 2017). Oi! Against Racism EP 7" (Rusty Knife Recods 2019). Then the following years just re-issued the albums. We have several unreleased tracks that have been found two years ago. We released it on cassette, the album called "Social Injustice" and this year will be release on Inatoxx Oi! Records from Columbia same on cassette. And future plans will be release it on LP on Rusty Knife Records. 

Probably the most famous asian skinhead/oi! band was A.C.A.B from Malaysia. How big influence they had on the all south-eastern Asia scene, did they influence also your band? And do you know where they are now, are they still active in scene?

I thought they still active. I got their album in 1997, if I not mistaken their EP "Unite and Fight" on cassette. A.C.A.B has big influence for Malaysian skinhead scene. 

Can you describe when and how got punk, oi! and hardcore for the first time, to the Indonesia and rest of south-east Asia? Little bit about history of punkrock in this part of world? Who were the first bands, first punks & skinheads in Indonesia, Singapore, Malaysia or Barma, when it started?

You have to see our documentary film called "Oi! Dari Kota Bunga". Someone may have a different experience, but to me first time I remember listening to oi! was through a mate who brought some CD's from Last Resort. I still remember, it was a split album with Combat 84. After that I listened The Strike and The Betrayed, then I borrowed it and listen to the others bands. I was the first man in town who call himself as skinhead. There were other skinheads in other places like Jakarta. Back in those days I thought we had the first skinhead scene in Indonesia, but then we got in touch with skinheads from other cities. I also got in touch with other people overseas by letter. We share stuff, sometimes I used to buy something we need to enrich our musical (punk/oi!) reference but mostly through trade. Things like fanzines, cassettes, band t-shirts etc. From this way I know more about punk/skinhead scene.

Indonesia was long years under dictatorship of president Suharto, which created system where big western companies had huge influence in economy, while the political system was ordinary totalitarian oppression. This system was working untill 1998, to the years when No Man's Land were still quite young band. How was it in that days to be punk or skinhead, was punk for the government taken like potential enemy, did you have problems with police in that times?

Yeah! In early 1997 our guitarist Ferry and his little brother were jailed for being involved in a fight. Police cutting theirs mohawks, before they were taken out. I remember when he told me that next day. He marks the cell wall with "punks not dead" and then the police send them back. I was active in several demonstrations during the year 1997 - 1998. As you know, we used to live in a repressive regime. Everything what criticizes the state was prohibited. I've dealt with them two or three times, though not going to jail. They just ask me when we get together to hang around and I gave them my argument. They only recorded my name and identity card and let me go.

Indonesia is biggest muslim country in the world, how much Islam influence local skinheads, which still has closer to traditions and conservative values than punks? Are there skins who are going to pray to mosque or most of local skinheads are atheists? 

Yeah, most skinheads in Indonesia are muslims and they are going to pray. So I do too. But I see it at a different perspective. Skinheads have influenced the working class kids/lower middle class like us regardless of whether you are a muslim or not. That spirit inspires us to survive. You know, resistance will always grow in places where justice is not served, poor country where people lack of jobs, corrupt government, that all happen here. 

I would stay by the question of Islam, I know that since middle of 2000's in Indonesia there started to create movement within punk scene, called "Punk Muslim". For us like a europians it sounds absolutely bizarre, that punks could be connected with church. It sounds just like oxymoron, something like nazipunks, even when in 2011 we could see pictures how religious police in indonesian Aceh, were cutting mohawks of local punk kids. Can you tell us something more about this "movement", how big or small influence does they have in the punk scene? And what thinks about them rest of punks & skins in Indonesia?

I'm not in "Punk Muslim" movement and we never get in touch with them. So I can't tell you something I don't understand. Maybe you can ask them directly. 

More informations about this movement you can find in the article on this link.

In Europe and maybe also North America we can see how oi!, punk and hardcore scene is slowly getting older, today's youth basically don't care about subcultures and styles coming from punkrock became thing for people mostly from age of 26-27 and more. But south-east Asia looks that punk there is still strong, maybe stronger than in Europe and has potencial to attract young people in age 16-20 years. How strong is oi!, punk and hardcore scene in these days in Indonesia and south-east Asia generally, do you have enough young blood coming to the scene? 

As I told you, resistance will always grow in places where justice is not served, poor country where people lack of jobs, corrupt government etc. Everything that makes your head explode happens but you can't do anything about it. I'm not too much in scene nowadays, don't have much time for band.... My children are growing up where it costs more for living. And that was exacerbated by covid, and it still has impact on people like us.

Report

Fatal Blow, Aculeos, Rozruch (20.1. 2023) - Praha / Sedmička

V pátek 20.1. 2023 se odehrál první koncert letošního roku pod taktovkou pražských "Knockout Booking & Records", zároveň to byla česká premiéra pro jednu z vystupujících kapel, která si pomalu ale jistě proráží svoje místo na evropské scéně. Tou kapelou jsou britští Fatal Blow, oi! banda z Cardiffu, kde můžete potkat členy legendárních The Oppressed a která brázdí evropská podia něco málo přes pět let. Jako support se zde objevili v poslední době velice aktivní domácí bandy Aculeos a znojemští Rozruch! Takže program na páteční večer je jasný, v 18:30 nabírám další posilu na Andělu a razíme nahoru na "kopeček". Sedmička je zatím plná jen z poloviny ale vzhledem k tomu kolik je hodin se není čemu divit. S blížící se osmou hodinou se to začíná pomalu plnit. První to odpalují domácí Aculeos, tenhle rok je vidím už asi po páté, nicméně pokud jste pozorný posluchač, (jako já, ha ha!), tak jste zaregistrovali, že začali hrát pár nových věcí a i když neznám názvy, tak nové tracky nezní vůbec špatně, dokonce jeden z nich mi hrozně připomíná song "Jenunesse de la honte" od francouzských R.A.S, což je nakopávačka jak sviň! Navíc se chystá splitko se znojemskými Rozruch!, takže určitě se s novými songy setkáme na vinylu, bude se na co těšit! Aculeos předvedli standartní výkon, jenom by nebylo na škodu, kdyby se jejich kytarista občas zdržel různých heavy-metalových figur, protože solíčka a onanie na kytaru do punku prostě nepatří. Chápu, že svůj nástroj ovládá dobře ale ruku na srdce, většinu poslucháčů to nebaví. Lidi chtějí údernou, přímočarou "jednoduchou" sypačku, neříkám, že někdy to tam nesedne ale punk má zůstat především punkem. Další se chystají Rozruch! ze Znojma. Kapela, která se objevila někdy v letech 2017/2018 a která si také pomalu ale jistě našla svoje místo. Jejich song "Tomáš Ortel hoven kotel" v oi!/punkových kruzích už pomalu "zlidověl". Letos vypustili do světa pět nových tracků, které by se měly objevit na chystaném splitku s pražskými Aculeos. Nejdřív to vypadalo, že půjde o Aculeos revival, protože během zvukovky si kytarysta střihnul jeden z jejich songů, nicméně po mém zvolání, že revival je vzhledem k předchozí kapele zbytečný, si to hoši "rozmysleli a šáhli do vlastního repertoáru" :-) Stejně tak, jako Aculeos i Rozruch! vidím za poslední rok asi po čtvrté, takže se jen ujistím, jeslti jim to pořád šlape, tak jako předtím a jak se lidi chytají na novou tvorbu. A není se čemu divit i nové tracky mají evidentně úspěch. Za mě určitě vedou "Na co seš tak hrdej", song o tom, že tupost, xenofobie a latentní rasismus, je u mnoha jedinců vydáván za vlastenectví, "Tvoje cesta", tady název mluví sám za sebe a "Povstaň", protože je to správně řezavej oi!/punk. Rozruch! prostě opět nezklamali. Po kratší pauze se na podium chystají hlavní tahouni večera, angláni Fatal Blow. Upřímně, pro mě je to jedna z těch kapel, která mě z desek moc nebaví ale víte, že na živo to bude mít úplně jinou energii a přesně tak to bylo. Pro pány z Walesu to bylo jejich první vystoupení v ČR a evidentně si to užívali, songy jsem sice neznal ale naživo to mělo mnohem větší sílu, zaujali mě tracky "Class War" a "Riot Riot" (jak jinak, že!?), jinak hudebně, melodický nenáročný klasický oi!, kytara, basa, bicí, singalong refrény, přímočarý na nic si nehrající. Nakonec musím uznat, že mě to naživo docela chytlo, až jsem po letech a s následnou "ztrátou" dechu, vlítnul do poga. Zaznělo i pár coverů, od The Oppressed zahráli "Skinhead Girl", což nenechalo v klidu nejednoho z přihlížejících a málem to skončilo útokem na mikrofon. Následovalo ještě pár přídavků a přichází konec. Musím uznat, že Fatal Blow se v Čechách uvedli na výbornou a nedivil bych se, když by se tu v budoucnu objevili ještě jednou. Po všech stránkách si myslím, že se první letošní koncert pod hlavičkou "Knockout Booking & Records" vydařil. Nicméně jedno musím zmínit, nebýt toho, že s Fatal Blow přijelo i dost jejich fanoušků z Německa, tak by celková účast vypadala úplně jinak. Není to o tom, že by v Praze bylo málo skins & punks, nebo celkově lidí co tahle muzika baví (i když stárneme, jasně!) a ani o tom, že by bylo více akcí v jeden den, což se sice taky dost často stává ale je to podle mě v poslední době, hlavně o lenosti některých jedinců. Nepochopím jednu věc, kolik lidí prochlastá během víkendu v hospodě víc, jak litra ale jsou schopní vám říct, že 400,- za vstup je moc???!!! 400,- za tři kapely z toho jedna zahraniční, je moc ale nechat v knajpě 1500,- za večer je ok??!! Ty koncerty nejsou zadarmo a pro pořadatele je to v dnešní době vždy sázka do loterie s nejistým výsledkem. A jak vidíme už ani sami kapely si moc koncerty dělat nechtějí a jen se čeká, kdo se jich ujme, takže to celé stojí na těchto lidech, kteří si zaslouží podporu, protože to dělají pro vás, což mnoha lidem ve scéně vůbec nedochází. Za takových podmínek obdivuji to nasazení a odhodlání do toho jít, tak jak se do toho vyrhli kluci z "Knockout Booking & Records", které tímto zdravím. Ostatně mrkněte na jejich FB, kde najdete další akce pod jejich taktovkou, je toho na tento rok opravdu hodně, tak koukejte chodit!!!! Zdar!

Recenze

The Bakesys - Freezing Cold in the Summer Sun

Takže máme tady první novinku roku 2023, album britských The Bakesys. Že vám toto jméno nic neříká? A co například label a stejnojmenný skazin "Do The Dog" vycházející od roku 1989 nebo "London International Ska Festival", za kterým stojí Kevin Flowerdew? Už ano? Tak právě The Bakesys je kapela jeho bráchy Seana, která se na britské ska scéně objevila někdy začátkem 90. let, kdy debutovali kazetou "Animated Violence", za tu dobu stihli do roku 2009 vydat další čtyři alba. Po delší pauze se jméno The Bakesys znovu objevilo v roce 2020 s deskou "More Bakesys", po které příšli ještě další dvě, kde je znát nenápadná snaha míchat ska s dubem, což předvedli hlavně na albu "Sentences I'd Like to Hear the End Of" (2021). A právě jejich poslední věc "Freezing Cold in the Summer Sun" jde ještě víc do hloubky dubu. Nové CD vyšlo začátkem ledna 2023, jak jinak než u Do The Dog a celkem na něm najdete 11 zářezů, více méně dubem inspirovaných tracků, kde vymizely jakékoliv fůze se ska. Nicméně jejich předchozí počin z roku 2021 na mě udělal mnohem větší dojem. Desku "Freezing Cold in the Summer Sun" otevírá úvodní track "We're Not Having Fun", který by nebyl špatný, kdyby zůstal čistě instrumentální, nechci tvrdit, že mám absolutní hudební sluch ale barva hlasu, frázování a skoro "odříkávání" textu celkový dojem hrozně kazí. Neříkám, že jejich zpěvák zpívá falešně ale v tomto žánru jsem slyšel daleko lepší hlasy. To je přesně důvod proč mě tahle deska moc nebaví, jednotlivé tracky by vlastně nebyly tak špatné (i když se jedná o celkem jednoduché pojetí dubu a reggae) ale hlas jejich zpěváka mi tu leze opravdu na nervy :-) Snad jedinou vyjímkou jsou songy "Freezing Cold in the Summer Sun", kde je skvěle doplňující saxofon, ani "Try My Best to Say Hello", nezní vůbec špatně ale opět, ten zpěv mi prostě rve uši! Následující "It Doesn't Matter" je podle mě vůbec tím nejnápaditějším trackem z celé desky, bicí v rychlejším středním tempu, zatímco rytmika a basa jede v reggae rytmu. V podobném duchu zní např. ještě track "One Step Foward Two Steps Back", který by byl také mnohem lepší bez zpěvu. Ne toto opravdu není dobrá deska a mohla by patřit alespoň do průměru, nebýt "výkonů" jejich zpěváka, protože to je faktor, který tady ubírá hodně bodů. V podstatě nemám o čem víc psát, vše podstatné jsem již řekl. The Bakesys by se hodil za mikrofon, někdo s úplně jinou barvou hlasu, pak by to možná mohlo fungovat, navíc nevím proč ale celou dobu jsem měl pocit, že už nejde o regulerní kapelu ale o "one man project", následně smíchaný ve studiu. Hodně slabá věc, nebýt těch tří-čtyř songů, tak si to těch 5 z 10 ani nezaslouží. Na Británii, kde se málokdy objeví špatná kapela, hodně velké zklamání!

French punk connection II

Nemůžu si pomoct, opakuji to pořád a zcela zaujatě, protože pro Francii mám prostě slabost (jak jste si mohli všimnout v posledních profilech), musím říct, že současná francouzská oi! scéna, je podle mě tou nejprogresivnější v Evropě. Pokud máte někdy pocit, že oi! a punk se už nedá, po těch více jak 45 letech někam posunout, tak současné francouzské kapely vás vyvedou z omylu. Pokud se to někdo dnes snaží posunout dál, tak je to právě francouzská scéna, kde pod vlivem starých francouzských legend z 80. let, jako byly např. Camera Silens a Komintern Sect a na ně v 90. letech navazující Paris Violence, v kombinaci s nepatrnými prvky post-punku, pomalu vzniká něco, co některé současné francouzské kapely začínají nazývat cold-oi!. A ten název je v podstatě vystihující, protože když se zaposloucháte např. do Komintern Sect, tak moc pozitivně laděných melodických prvků ve stylu britského oi! u nich nenajdete, francouzi si v těch ponurých temných aranžích libovali už v 80. letech a v 90. letech, kdy přišli Paris Violence a přidali k tomu klávesy, které tomu přidali ještě silnější new wave nádech, tak byly základy pro něco nového, co postupně vykrystalizovalo až do dnešních dnů, položeny. To jsou inspirační zdroje dnešních francouzských kapel a možná i opětovný zájem o post-punk se zde částečně promítá ale to už jsou spíš spekulace. Podstatné je, že nás Francie v posledních letech zásobuje hromadou skvělých kapel, o kterých je potřeba se zmínit, protože publicitu si opravdu zaslouží (viz. Syndrome 81, Kronstadt, Nightwatchers, Litovsk, Short Days, nebo Sordit Ship v minulých článcích). Pokud se má žánr někam posouvat, tak je potřeba dávat prostor především novým kapelám a ne se neustále nostalgicky zasekávat na legendách a stálicích scény. Pojďme tedy dát těmto slovům zadostiučinění a podívejme se jaké další kapely ze země Galského kohouta a požíračů žabích stehýnek by neměli uniknout vaší pozornosti.

Rancoeur

Kapela z města Nancy na severovýchodě Francie, která vydala svojí prvotinu self-titled album "Rancoeur", v prosinci 2022 v kooperaci labelů Rusty Knife, Fire and Flames, Maloka, Offside, Kanal Hysterik a několika dalších. Sami svůj styl nazývají cold-oi! a jen tak potvrzují to o čem jsem psal v úvodu. Hudebně jde o svižný agresivní temný oi!-punk ve středně rychlém tempu s naprosto brutální hutnou basou, která tu nejhraje jen roli podkresu ale v určitých pasážích je výraznější, než samotná melodická kytara, viz. tracky "Soledad" nebo "L'Enfer". Kytara tomu naopak dává nádech vlivu 80. let alá Komintern Sect a tu správnou potemnělou atmosféru v melodiích, které jsou všechno jen ne pozitivní (možná s vyjímkou songu "Braquage"). Jako příklad toho, co si představuji pod pojmem cold-oi! se zaposlouchejte do tracku "Errance", který na mě působí, jako kdyby se Joy Division rozhodli hrát street-punk a přitom zachovali ten depresivní nádech. A aby se potvrdila moje slova, konec alba je cover "Suicide" od Camera Silens, čímž se kruh uzavírá. Toto je nová tvář francouzského oi! či punku, záleží na úhlu pohledu. Naprostá dokonalost a další hudební skvost! Nemá cenu to dál okecávat, protože ne vše se dá vyjádřit slovy. Mrkněte na jejich bandcamp a dáte mi za pravdu.

https://rancoeurcoldoi.bandcamp.com/

Tchernobyl

Další peckou jsou Tchernobyl, pětičlenná banda skinheadů z Paříže s černým bubeníkem a holčinou obstarávající basovku. Kapela o sobě dala poprvé vědět v roce 2018, kdy nahráli první promo song "Tchernobyl", o rok později jim vychází první demo, tentokrát na kazetě se stopáží celkem pěti tracků, kterou vydal label Le Diable Au Corps. Pokud se na Tchernobyl podíváme z té hudební stránky, máme tady do jisté míry současnou francouzskou oi! klasiku, inspirující se zvukem francouzské scény 80. let, podobně jako např. RIXE, nicméně s tím rozdílem, že tady je tím nejsilnějším inspiračním zdrojem patrně Komintern Sect. Čímž ale netvrdím, že jde o úplnou kopírku, kapela se naopak snaží nejvíc stavět na těch "dark wave" pasážích, které Komintern Sect nerozvíjeli do takové míry. Takže to, že vám některé jejich songy budou připomínat klasiky jako "Dernier Combat" nebo "Les Anness D'acier", nebude jistě náhoda. Tchernobyl to ale posouvají o úroveň výš, celkový sound je mnohem hrubější, agresivnější a přímočarejší, což je nejvíce slyšet na EP "Consumé par le feu". Právě to, že mají dvě melodické kytary jim dává možnost se pouštět do temnějších vod, viz. tracky "Vegeance" a nebo "Silence Complice", který se objevil na nedávno vydané kompilačce "Paris on Oi!", kde vás naprosto rozseká kytara v intru. Zatím jejich nejnovější počin jen split singl s kanaďany Force Majeure, který vyšel v červnu 2022. Na kontě kromě EP "Consumé par le feu", které vyšlo u notoricky známého UVPR Records v roce 2020, mají i mini-album "Tchernobyl", které vyšlo v tom samém roce na značce Combate Brutal. Pokud máte rádi agresivní oi! ve středním tempu, nádech 80. let, Techernobyl vás v tomto směru určitě nezklamou.

Consumé par le feu (2020)                                                                                                                          Silence Complice (2022)          

Prisonnier Du Temps

Tou poslední novinkou, kterou vám chci představit jsou Prisonnier Du Temps z Brestu. Kapelu založil basák z nám již dobře známých Syndrome 81, který mimo jiné řeže na bicí v další skvělé bandě Coupe Gorde. Kdy kapela vznikla se mi bohužel nepodařilo vypátrat, nicméně jejich prvotina deska "Comme un Lion en Cage" se nahrávala na přelomu let 2021/2022 a světlo světa spatřila v prosinci 2022, jak jinak, než u UVPR. Takže za vznik kapely možná vděčíme lockdownu. Chtěl jsem se vyhnout porovnávání se Syndrome 81 ale nejde se tomu ubránit, při poslechu to hodně svádí. Podobně jako oni i Prisonnier Du Temps to celé staví na oi!ovém středním tempu (i když májí i pár rychlejších válů), hutné dunivé base a melodických ale zároveň ponurých linkách, o které se starají dvě kytary. Celkový sound je oproti Syndrome 81 mnohem nasranější a hrubější ale je vidět, že kapely vychází z podobného základu. Nejsilnější jsou podle mě v těch rychlejších tracích jakými jsou např. "Marqué á Vie", "Finir Comme Toi", nebo "Sans Espoir", kde se to na vás celé valí silou parního válce, basa rozbijí okenní tabulky, zatímco kytary řežou melodie tak ostré, že se kací stromy. Každopádně stejně tak dobře jim sedne i střední tempo, kde naopak vyniká basa, jako např. v úvodním songu "Lion en Cage". Celé to podtrhuje uřvaný hrdelní chraplák ve francouzštině, který nemá chybu. Přesvěčte se sami! Mimochodem koupí jejich alba na bandcampu podpoříte kočičí útulky v jejich rodném Brestu.

https://prisonnierdutemps.bandcamp.com/releases

Dead Kennedys

V říjnu 2022 nás opustil bubeník legendárních Dead Kennedys, D.H. Peligro, vl. jménem Darren Henley, který se ke kapele přidal v roce 1980, krátce po vydání první desky "Fresh Fruit for Rotting Vegetables". Nejen jako památku na něj ale i připomenutí této legendy amerického punku, tu máme jejich bandstory. A nejde jen o vzpomínku, Dead Kennedys pro mě osobně symbolizují to, čím by punk měl opravdu být, provokativním, kritizujícím, nabourávajícím stereotypy společnosti, DIY kontra-kulturním hnutím a ne jen bandou "číratců", kteří i když po vizuální stránce splňují všechny atributy, tak je pro ně vrcholem punku chlastat krabičáka za vysomrované prachy, "bejt na šrot", válet se ve špíně a na koncertě se ještě hádat na vstupu o cenu. Ruku na srdce ale takových alkopunks je v našich končinách mraky a pro mě nejsou ničím jiným, než jen trosky, kteří už ani nejsou schopní odůvodnit, co pro ně punk znamená, nehledě na to, že punk je pro ně hlavně o vizuální stránce! Neříkám, že jediný pravý punk, musí být nutně anarcho-punk ale jsou mi mnohem blížší kapely, co mají co říct a nezasekli se na pojetí punku alá náctiletí kinderpunks. Čili v parafrázi na jeden slavný song: "Alcopunks fuck off!" :-D Takže pochopitelně, že Crass nebo Clash jsou pro mě mnohem větším symbolem, než Sex Pistols, protože punk sahá daleko dál, než jen k muzice a provokativnímu vzhledu a Dead Kennedys a vůbec celá americká hardcore-punková scéna první poloviny 80. let, je toho důkazem. Jak to tedy celé začalo? 

Slunná Kalifornie, San Francisco roku 1978 dává kytarista Raymond Pepperell dohromady, potom co podal inzerát do místních novin The Recycler, tehdy ještě naprosto neznámou punkovou kapelu, kterých bylo po Státech a v Anglii mraky. Za mikrofon se postavil tehdy 20 letý Jello Biafra (vl. jménem Eric Reed Boucher), na basu Geoffrey Lyall a za bicí usedl Bruce Slesinger, v červenci se přidal ještě Carlos Cadona jako druhý kytarista. Dead Kennedys byli na světě! První koncert odehráli 19.7. 1978 v Mabuhay Gardens v San Francisku. Kvůli provokativnímu jménu museli čas od času vystupovat pod různými pseudonymy jako např. The DK's, The Sharks nebo The Creamsicles, ovšem podle samotného Jello Biafry nebyl název myšlen jako výsměch rodině zavražděného amer. prezidenta ale jako symbolika blízkého konce "amerického snu". V červenci 1979 vychází u vlastního labelu Alternative Tenacles, první singl "California Uber Alles", po kterém následuje poměrně úspěšné tour po východním pobřeží. V roce 1980 mají na světě svoje první LP "Fresh Fruit for Rotting Vegetables", které se v Anglii umístilo na 33. příčce, což kapele zajistilo, jako jedné z prvních amer. hardcore-punkových kapel úspěch i na Britských ostrovech. Právě v tomto okamžiku se ke kapele přidává D.H. Peligro, který nahrazuje Bruce Slesingera na postu bicích. 

V roce 1981 navrhl kytarista Raymond Pepperell, že by Dead Kennedys mohli podepsat smlouvu s major labelem Polydor rec., což u Biafry vyvolalo takovou nevoli, že přísahal, že jestli se tak stane, tak z kapely odejde, to mohlo znamenat konec Dead Kennedys, tak jak je známe dnes. Naštěstí ještě, než se tak stalo, když Polydor rec. zjistily, že název dalšího singlu bude "Too Drunk To Fuck" od úvah podepsat s kapelou kontrakt upustily. Singl "Too Drunk To Fuck" se v Anglii dostal na 33. příčku, což znamenalo, že kdyby se dostal na 30., tak by musel být uveden v Top of the Pops na BBC, to se sice nikdy nestalo ale BBC uvažovala o případné cenzuře názvu. Co nelze opomenout je obsah většiny textů Dead Kennedys, za kterými stojí Jello Biafra. Asi nejvíc společenský řád nabourávající písně se objevily na desce "In God We Trust, Inc." z roku 1981 (Moral Majority, Nazipunks Fuck Off!, We've Got a Bigger Problem Now, Religious Vomit), i když se nedá říct, že by byli DK anarcho-punkovou kapelou ale díky sociálnímu komentáři v textech, které Biafra psal formou ironie, politické satiry a morbidního humoru a které se týkali americké společnosti éry Ronalda Regana, sociálního ale i politického života si začali získávat stále větší oblibu a stali se de-facto politickou "silou" uvnitř punku (ovšem bez nánosu ideologie, jako tomu bylo u anarcho-punkových kapel, i když skutečnost je taková, že Dead Kennedys, nebo alespoň Jello Biafra svými postoji k nim nemá daleko, dnes je dokonce členem americké Strany Zelených). V roce 1982 vychází druhá deska "Plastic Surgery Disasters", kapela intenzivně koncertuje po celých Státech, Evropě ale i Austrálii, čímž si vytvořila dostatečný počet fanoušků a poměrně slušné renomé. V roce 1985 vydávají třetí desku "Frankenchrist", kde je znát značný hudební ale i textový posun, nicméně díky tomuto albu se kapela dostala do potíží se zákonem. LP obsahovalo totiž plakát na kterém bylo zobrazeno devět kopulujících penisů a když si v prosinci 1985 koupila v Los Angelském Wherehouse Records toto LP, dospívající puberťačka, pobouřilo to její matku natolik, že začala podávat stížnosti kalifornskému generálnímu prokurátorovi a státnímu zástupci v Los Angeles. V roce 1986 byli členové Dead Knnedys, spolu s dalšími zúčastněnými stranami obviněny z distribuce mladistvým škodlivého materiálu. Hrozilo jim tehdy jeden rok ve vězení a pokuta 2000 dolarů. 

V srpnu 1987 trestní řízení skončilo a zbytek obžalovaných byl sproštěn viny, nicméně deska "Frankenchrist" byla v mnoha hudebních obchodech po celých Spojených Státech zakázána. Kromě soudního procesu, ignorace mainstreamovými médii (většina rozhlasových stanic ale i MTV Dead Kennedys naprosto ignorovala), začala kapela reflektovat i samotnou scénu ze které vzešla. V půli 80. let přitahoval hardcore-punk stále více chuligánů a "existencí", které zde vyvolávali konflikty, nasilí a původní ideály jim byly naprosto ukradené. Z hardcore-punku se začala vytrácet idea kontra-kultury. To samozřejmě u většiny členů kapely vyvolávalo pocit frustrace a v lednu 1986 oznámili svůj plánovaný konec, poslední koncert odehráli 21. února. Ještě v létě toho roku nahráli svojí poslední desku "Bedtime for Democracy", která vyšla v listopadu 1986 a v prosinci oznámili definitivní konec. Tracky jako "Anarchy for Sale" nebo "Chickenshit Conformist", z konce činnosti DK vystihují jejich pocity z postupného "otupování" scény asi nejvíc. Biafra vydal po rozpadu Dead Kennedys řadu alb mluveného slova, kde dále prezentoval svoje politické názory a objevil se v mnoha televizních pořadech. Konec 90. let se nesl ve znamení soudních sporů mezi Jello Biafrou a zbylými členy kapely, kvůli honorářům, které měli dostat od Alternative Tentacles rec. Biafra dokonce obvinil členy kapely z toho, že chtěli použít song "Holiday in Cambodia" pro reklamu zančky Levis. Reklama sice nikdy nebyla natočena a song "Holiday in Cambodia" se tak nikdy neobjevil v žádné reklamě, nícméně i přesto Biafra v mnoha rozhovorech tvrdil, že zná přesně okolnosti tohoto nápadu, dokonce i reklamní agenturu, která tento scénář měla vytvořit. V roce 2001 se dávají Dead Kennedys opět dohromady, ovšem bez Jello Biafry, který se k reunionu do dnešních dnů nikdy nepřidal, s tím, že jde stejně jen o prachy. Za to v roce 2008 dal dohromady svůj vlastní solový projekt, kapelu "Jello Biafra and the Guantanamo School of Medicine", která je svým zvukem ale i sdělením dost podobná Dead Kennedys. Na kontě mají zatím tři studiová alba The Audacity of Hype (2009), White People and the Damage Done (2013), Tea Party Revenge Porn (2020) a EPčka Enhanced Methods of Questioning (2011), SHOCK-U-PY! (2012) a singl Blunder Blubber (2021). 

Rozhovor - Simon "Ruffskank"

The Chancers za sebou nechali nesmazatelnou stopu, která se i čtyři roky od jejich rozpadu a šest let od odchodu zpěváka Simona "Ruffskank" Francise, táhne do dnešních dnů, o čemž svědčí např. nedávné vydání singlu "Fight Dem Back" z roku 2017. Naše v podstatě jediná kapela hlásicí se k 2tonu, stála zároveň u pozvolného zrodu domácí ska "scény", která si svůj vrchol užívala kolem poloviny nultých let. Jak tento vývoj vnímal někdo, kdo mohl srovnávat subkulturní evoluci britského kultu, kterého byl součástí, ve své importované české podobě? Jaké bylo pro rodilého Brita sledovat porevoluční vývoj v české společnosti, pomalý rozmach SHARP skins a domácího ska? Co dnes vlastně dělá Simon "Ruffskank", někdejší a nejikoničtější postava české ska scény, se dozvíte v následujícím vyčerpávajícím rozhovoru.

Zdar Simone, myslím, že představovat tě je asi zbytečné, téměř všichni ve scéně tě známe, proto bych začal s asi nejvíce očekávanou otázkou. Po těch letech strávených v Čechách, proč ses rozhodl odejít z Chancers a odstěhovat se zpátky do Anglie?

To rozhodnutí za mě udělali klasické životní sračky. Měl jsem silnou artritidu v pravé noze. Díky tomu jsem všude kulhal a být učitelem na plný úvazek a do toho ještě zpívat, bylo prostě vyčerpávající. Teoreticky mě mohli operovat v Praze, Británie ještě byla v EU ale já jsem žil sám, takže tahle možnost by byla hodně problematická. Proto jsem se rozhodl pro operaci v Anglii. Ve Spojeném králoství jsou čekací lhůty na operace hrozně dlouhé. Mezitím co mě odoperovali, tak se mi posrala levá noha úplně stejným způsobem. Takže jsem čekal další rok na výměnu kyčelního kloubu. No a týden na to přišli skoro dva roky lockdownu. Od té doby jsem měl větší problémy s mobilitou, vyžadující konzultace s podiatrem, navíc mám na noze zarůstající nehet a dna mě vyřadila z práce. Za posledních šest let jsem měl snad jen jeden týden, kdy jsem mohl chodit normálně, dlouho dobu jsem chodil dokonce s vycházkovou holí, už na to nemám abych běhal podiu a nebo do strmých žižkovských kopců.

Nevím přesně jak dlouho si žil v Čechách, ale jaké to bylo, když ses vrátil zpátky. Jak si to vnímal, všechny ty věci jako Brexit, Torie a pohrobky Margaret Thatcher zpátky u kormidla apod.... Jak moc se změnila dnešní Anglie od té, z které si tenkrát odcházel?

V Čechách jsem byl od konce roku 1993 do léta 2016. V té době prošla jak Británie, tak i Česká republika velmi viditelnými změnami. Některé byly stejné, jako např. rozšiřování mobilních telefonů a internetu. Některé úplně odlišné, asi nejzřetelnější příklad je vstup Česka do EU a vystoupení Británie z EU. A srovnání Velké Británie na začátku 90. let s Británií ve 20. letech 21. století? 1993 to byly pořád tři roky před optimismem z volebního vítěztví Tonyho Blaira, britpop, Damian Hirst, vše kolem "Cool Britania". Díky tomu jsem neměl možnost to vidět z první ruky. John Major byl ještě premiérem, když jsem odcházel a nezaměstnanost byla vysoká, což byl ostatně důvod proč jsem se odstěhoval. Byla to taková šedá doba, kdy se nic nedělo. Středovýchodní Evropa se tehdy zdála mnohem vzrušující, díky nedávným revolucím a pádu železné opony a ve vzduchu bylo pořád cítit, že společnost ještě není úplně rozhodnutá, jakým směrem se má vydat. Byl jsem skeptický k tomu, že by Česká republika šla jiným směrem, než tím kterým se začala ubírat v 90. letech, politicky a ekonomicky, ale pořád tu byla cítit určitá kreativita, atmosféra anarchie, která alespoň na kulturní úrovni měla docela zajímavý potenciál. Současná Velká Británie je mnohem zajímavější, než v roce 1993. Něco z toho je spíš negativní, např. to, že v Londýně máme víc potravinových bank, než McDonaldů a nejsou to jen nezaměstnaní, kdo je využívají, chodí do nich i učitelé ale i zdravotní sestry se u nich dají potkat, když na konci měsíce, před výplatou dochází peníze. To jsou evidentně lidi s vysokou školou, kteří mají profesní vzdělání. Díky takovým situacím vznikají reakční idee po celém světě. Momentálně nám hrozí existence pomalu se plížícího fašismu ale je tu i zdravý odpor proti tomu. Dělnické stávky dostávají podporu a objevili se i odborářští předáci, jako např. Mick Lynch, z kterých jsou teď televizní/online celebrity. Mám rád jejich zábavné, inteligentní a sarkastické komenty směrem k našim pravicovým politikům a medialním komentátorům. Lidi reagují na odbory mnohem pozitvněji, než v Čechách. Čeští odboráři mi příjdou daleko méně sebevědomí, mnohem plašší a tím pádem i mnohem méně inspirativní. Jasně, díky dědictví komunismu je hodně lidí podezřívavých k narativům týkající se pracující třídy, s čímž v Británii máme, z pochopitelných důvodů mnohem menší problém.

S Chancers si stál v podstatě u začátků české ska "scény", která začala růst hlavně po roce 2000 a především okolo roku 2005. Jak si vnímal, jako týpek z UK, ovlivněný ryzím 2tonem, českou interpretaci ska? Viděl si nějaké zásadní rozdíly nebo něco, co bylo typické pro české kapely ale třeba i publikum v té době, v porovnání s Anglií?

Začínali jsme v roce 1998 a jediná ska kapela, na kterou jsem předtím narazil byli Sto zvířat u kterých se zdálo, že je hodně ovlivnili první tři alba Madness. Madness měli typický "cirkusácký" zvuk, jejich styl zpěvu a textura jejich hudebních aranžmá, zněla jak londýnská hudební síň na konci 19. století. Tenhle styl se dobře hodil k českým textům Sto zvířat, které byly někdy surrealistické, satirické, možná i podvratné, ale ne vyloženě politické, tak trochu jakoby to byla ozvěna českého undergroundu 70. let. Představují zajímavý bod v historii domácího ska, ale co mi u nich chybělo, byla skinheadská hrubost a otevřená politika 2tonu. Říkal jsem si, že by v Čechách už něco takového byla potřeba a byl jsem si tak nějak vědom, že už to pomalu začíná. Dokonce si pomatuji v roce 1993, kdy jsem se zúčastnil několika demonstrací, tak jsem na nich viděl shluk asi šesti až deseti skinheadů ve vínových bombrech, s plackami 2tone ska. Prohlašovali o sobě, že jsou z "Red Front" (pozn. zřejmě šlo o redskins z tehdejší "Antinazi Redskins Front"). Nemám ale ponětí co se s nimi pak dělo dál, myslím, že tak do roku 1998 vymizeli úplně. Je to zajímavý kousek české subkulturní historie, o které ale nemám takové ponětí. V té době jsem si také začal všímat plakátů kapely Speedy Gonzales. Také jsem už někdy v pozdní půlce 90. let viděl na Žižkově tančit na ska skinheady. Pak se tady najednou začali objevovat kapely jako např. Toasters na Sedmičce a 3rd wave ska zasáhlo Českou republiku. Náš první koncert na 007 byl právě se Speedy Gonzales a Fast Food Orchestra, a Buqi jako DJ hrál původní ska, 2tone a třetí vlnu. Spirit of 69 tu bylo vidět čím dál, tím víc. Ska se stalo integrální součástí české hudební scény, vyznačující se hlavně festivalem Mighty Sounds. Tím se upevnilo spojení domácí ska scény s kořeny žánru až do 60. let, které symbolizovalo v následujících letech vystoupení takových hvězd jako např. Derrick Morgan a Stranger Cole. Vedle toho se ale vyvinul i český styl ska, reagující na popularizaci globální scény. Teď se bavíme o docela široké škále kapel, jako byli 2v1, Discoballs, The Cajoines, Tleskač, všechny s jejich vlastními individuálními přístupy ke ska a další subžánry jako skapunk, který tu hráli 2v1, nebo třetí vlnu, kterou představovali Discoballs. Uvědomuji si, že je to z pohledu cizince ale něco tu v té době v Čechách rezonovalo a tyhle kapely to vyjadřovali. My britové, kteří jsme byli součástí české ska scény, jsme pro ten styl měli i vlastní označení - "maturantské ska", nebo "gymnazijní ska". Nebylo to myšleno, že bysme se tomu vysmívali, to ne, spíš to byl způsob jak pojmenovat ducha Majálesů a konce školy a maturáků, protože české ska bylo v té době na samém vrcholu - v první dekádě 21. století a publikum tvořili hlavně středoškoláci. V té době začal mírný rozkol, kdy tu bohémskou tradici reprezentovali Sto zvířat a koncerty v Malostranské Besedě a ta víc rude větev a mladší kapely se družili kolem Sedmičky. V průběhu let to ale vše vymizelo. Dnes frangmety toho, co tu tenkrát bylo najdete na Mighty Sounds.

Do jáké míry, podle tebe, byla česká ska scéna ve svých počátcích propojená se skinheady nebo případně i rudies? Nebo bys řekl, že tady to bylo víc o muzice a čistě zábavě, než o subkultuře?

Já bych řekl, že lidi, kteří stáli za organizací prvních koncertů třetí vlny ska, jako David Čechura, Buqi, Kořínek a tak..... byli hodně ovlivnění skinheady a celkově spirit of 69, pravděpodobně díky kontaktům s německou třetí vlnou, která do sebe začlenila dědictví 2tonu. Ale i díky širší anarchistické a squaterské scéně, Buqi a Čechura se v ní v té době pohybovali a hodně se to motalo kolem Ladronky a Milady, právě tam se potkávali SHARP skini a političtější anarchistická scéna združující se kolem squatů. No a místem toho prolínání byly i tribuny Bohemky, takže z hlediska jádra české ska scény, ano skinheadský 2tone vliv byl hodně důležitý. No a jak scéna rostla, tak se rozšířila i na školní mládež ale ta esence progresivního poselství tam stále rezonovala. Latentní identifikace s antirasismem a liberálními koncepty, jako "tolerance" tu stále byly, ale z velké části chyběla bojovnost a konfrontační hrubý přístup skinheadů. Byl to právě working class duch roku 69, který později vedl k punkem ovlivněné reinterpretaci a vývoji něčeho více politického, co dalo vzniknout 2tonu. Česká ska scéna, mimo politicky uvědomělejší anarchistickou a anitstalinskou levici (která beztak představovala menšinu), takové základy neměla. Na uplném vrcholu se zdálo, že většina publika bere muziku, jen jako zdroj úniku s typickou českou barevností, jako dočasný "pomyslný" most na vysněnou Jamajku nebo Jižní Ameriku. Nejčastější chválu, kterou jsem tenkrát slýchával od běžných lidí po koncertě Fast Foodu, byla: "to byla taková zábava a tak veselá muzika". Pro nás byl 2tone taky zábava ale zároveň to byl způsob, jak můžou working class kids ukázat fuckáče systému a autoritám, jednoduše tak, že si obují Marteny a Harringtona přes školní uniformu.

A podobně laděná otázka, jak si vnímal během těch let strávených v Čechách vývoj původně britských subkultur, jako jsou skinheadi a punkáči (řekněme kolem a po roce 2000)? Protože, když se to všechno dostalo ven z Anglie, v každé zemi se to skoro vždy vyvíjelo trochu jiným způsobem a nabalovalo to na sebe místní specifika, které si ty jako angličan mohl přece jenom vnímat víc, než my?

Obecně vzato, je to přibližně o generaci pozadu, ale punk a skinheadi jsou už prostě pryč. Prošlo to podobným procesem, zrání ze subkultury mládeže v něco víc jako preferovaný životní styl, soudržnost menšin, které sdílejí společnou vášen pro tyhle subkultury. Ty co zestárli tak založili malé obchody, agentury, kluby nebo umělecké galerie a je to součást jejich sociální scény. Je tu určitá zvědavost a touha neustále prozkoumávat historické aspekty britských subkulturních tradic, jako např. Northern Soul, který roky v české scéně zcela chyběl. V tomhle ohledu si je britská a česká scéna kolem ska Mods atd. velmi podobná, jenže v Anglii je mnohem víc skinheadů ve věku dědečků, v Southendu kde žiju, tvoří většinu. Další podobnost je politická nejednoznačnost, tady jsou zajímavé přesahy mezi Británií a Českem ale mají radikálně odlišný původ. Což vysvětlím v odpovědi na následující otázku.   

90tky, to byl boom skinheadů v Čechách a na Slovensku, nejenom těch nacionalistických a nazi zmrdů ale později, jako všude jinde se i tady objevili SHARP, nebo ne-rasističtí skinheadi. Ale dnes NĚKTEŘÍ z těch, co před 20-25 lety se označovali, nebo alespoň zastávali SHARP postoj, tak dnes mají blíž k RAC (nebo téměř RAC), nemají problém navštívit koncert kapel, na který by v minulosti nikdy nešli a vyloženě anti-rasistický skinhead je pro ně, něco moc korektního, "slabošskýho", moc "vlevo", prostě ne "pořádný" skin apod.!!! Jak bys vysvětlil, že někteří starší skinheadi po letech takhle otočí? Můžeš takový názorový obrat pozorovat i u starší generace skinů doma v Anglii? 

V době, kdy začali být skinheadi v Čechách viditelnější, se na západě různé proudy uvnitř kultu už pomalu upevnily. SHARP existovali (na západě) už před Sametovou revolucí. V rámci SHARP byl vždycky přítomný sentiment pro anti-levicové nálady, např. v roce 1989 jsem navštívil New York a pomatuji si, že jsem potkal bílé i černé "antikomunistické" skinheady, kteří se hlásili k patriotismu a věrnosti "hvězdám a pruhům". 2tone éra je vůbec nechvalně známá tím, že v řadách fanoušků bylo hodně fašistů. Pro mnoho děcek to bylo s kapelami, které nebyli otevřeně antirasistické ale jasně inklinovali k levici, jako Madness, kteří např. podporovali hnutí proti jadernému zbrojení, matoucí, pak tu byly kapely, jako The Beat a The Specials, kteří byli jasně proti vládě Thatcherové. Se mnou se ve škole hádali skini z National Front, kteří se mě pokoušeli naverbovat a tvrdili: "My máme problém s pakystáncema, ne s černejma". Dokonce se objevily zprávy, že i někteří mladí černoši to hodili National Front, protože si mysleli, že je to prostě "IN". Tyhle rozpory jdou až ke kořenům a původním skinheadům z roku 1969 - bílý skinheadi, používající rasistická klišé, aby popsali, jak moc mají rádi černošskou kulturu a na jedné straně uctívající hroznou tradici "paki bashingu". Ale ty rozpory se prostě dají očekávat, vždyť to byla subkultura mládeže, která se vyvíjela přirozeně, prostřednictvím různých historických trendů a vlivů, nikdy to nebylo něco jako moderní umělecké hnutí s definovaným manifestem, pokud tedy nepočítáme odnože jako SHARP, kteří to vnímali tak, že nemají jinou možnost, než sepsat manifest, ve kterém by se vymezili vůči nazi-skinheadům. V Anglii zůstala určitá politická nejednoznačnost a scéna se stala víc bílou s převahou mužského publika. Nacionalistické sentimenty jsou ve společnosti mnohem běžnější, než ty levicové (a vůbec dnes společnost a politika, inklinuje globálně spíš k pravici). Co už ale dnes není akceptovatelné je biologicky podmíněný rasismus, např. BNP (British National Party) jsou stínem jejich dřívějšího já a EDL (English Defence League) měla na svém vrcholu, ve svých řadách i černošské a asijské členy. V Čechách to vypadá v podstatě podobně, kulturní jinakost je převládajícím argumentem, než náckovská eugenika. A jednoduše na to narazíš, pokud jde např. o romskou menšinu. Taky jsem si začal všímant u některých starších skinů v Čechách, kteří byli dříve spojováni s SHARP, že jdou politicky víc doprava. Někteří o sobě začali prohlašovat, že jsou "grey zone" a začali projevovat určité sympatie vůči RAC. Dost se to podobá širší scéně ve Velké Británii, Ranking Rodger (zpěvák The Beat), může být legendou pro spoustu skinheadů, kteří ale zároveň nenávidí helso "Black Lives Matter". Existuje video z koncertu Haymaker, kdy od nich dostává do držky a následně je vykopán z koncertu, týpek, který před podiem hajluje ale zároveň to kapele nebrání v pohrdání levicí. Jak v Anglii, tak i v Čechách má hodně skinheadů pravicové nacionalistické tendence ale zároveň odmítají myšlenku biologicky podmíněné rasové nadřazenosti a podřízenosti. Antilevicový postoj se dá v Čechách vysvětlit částečně i dědictvím komunismu, Havel to definoval jako vnucení systému, který byl cizí evropským židovsko-křesťanským hodnotám. Tohle prohlášení udělalo kulturu důležitější, než ekonomické a geopolitické důvody sovětské expanze na západ po 2. sv. válce. To je ale milný pohled, protože SSSR měl vůči Československu vykořisťovatelský a represivní vztah, jelikož považovali za nutné vojensky soupeřit se Západem a průmyslové oblasti Československa a Východního Německa se k tomu hodili. Nebyla to "ruská kultura", která stála za útlakem. Nicméně pokud budeme operovat s tím (dle Havlovi definice), že "ruská kultura" a "mentalita", byly tou nejdůležitější příčinou, pak lze myšlenku, že muslimové se svojí cizí kulturou, jsou hrozbou, snadno přijmout jako logickou. To částečně vysvětluje celkový posun české společnosti směrem k doprava. Navíc hodně starších skinheadů mají v živé paměti represe za strany komunistického režimu a další věc je, že Sametová revoluce je obecně masami chápána v národnostních pojmech.

Na youtube je k shlédnutí jedno staré video z TV z pořadu "Doremi", kde zpíváš nějakou britskou vánoční koledu ještě s jedním anglánem. Z jakého je to roku a jak ses dostal do tak bizarní show, jakou bylo "Doremi"? Nebyla to náhodou nějaká sázka s kámoši, nebo tak něco?

Mylsím, že to bylo v roce 1999/1998, v té době se právě dali dohromady Chancers, měli jsme koncert v Mánesu. David Čechura se přidal na bicí a Martin Čech na basu. Pomatuji si to, protože hned po natáčení jsem jel taxíkem z Barandova do zkušebny. Vzpomínám si, jak jsme z toho měli, tenkrát v kanclu British Councilu se Stephenem Elderem srandu. TV Nova měla kontaktoval British Council, že hledá zpěváky pro vánoční speciál. Takže vedení se zaptalo nás - dokonce jsme byli ze začátku vnímáni jako kapela British Councilu, kterou vedení zaplatilo za hraní v Mánesu. Elder to každopádně odmítl, s tím, že to je debilní nápad. Já jsem to bral tak, že byl to mohla být docela prdel a navíc i taková zkouška vystupování. Marco se jen smál a říkal, že do toho nejde, takže nakonec jsem tam šel s Ivan Watsonem, který byl také učitelem v British Councilu a v té době jakýsi "další člen" kapely - pořád s námi trávil čas, dokonce je na některých fotkách sestavy z prvního koncertu v Mánesu. Každopádně televize nás nechala hodiny čekat ve studiu, takže jsme skončili na baru, po několika Becherovkách jsem byl na podiu totálně na šrot. Vůbec si nepomatuju, jak jsem to zvládl.  

Jaká deska Chancers je tvoje nejoblíbenější? A líbí se ti co vytváří lidi z kapely dnes v "All Mad Here" a co Marco a jeho solo projekt? 

Nejlepší je "Trigger Warning", ta deska obsahuje několik nejsilnějších a nejzapomatovatelnějších songů. Ed Rome, který ji produkoval je prostě expert na to aby z kapely dostal všechny podoby ska, od původního ska, ke skinhead reggae, až k 2tonu, což té desce dává vynikající autentičnost a kvalitu. "Friendly Fire" je slušné 3rd wave album, "A Calling Out" má skladby, které jsou pro mě poměrně důležité, ta deska je v podstatě moje autobiografie. Na "All Mad Here" je skvělé vidět, že odkaz Chancers žije dál a nějak se vyvijí, i když směrem, kterým bych se já asi nemohl vydat - spíš hipster a bar vibes - ale mají pár silných melodií. U Marco McKee Sound Explosion mě vždy baví věci, co zveřejní online ale rozvedu to až v další otázce....

Teď už seš zpátky v Anglii několik let, Chancers jsou pár let minulostí.... Děláš ještě do muziky, máš tam nějakou kapelu, nebo s tímhle už je definitivní konec?

S problémy s pohyblivostí, které mám bych se stěží mohl dostat na nějaký koncert, natož abych se muzice tolik věnoval. Něco jsem nahrál s Marcem v produkci Ed Roma, ale zatím se nezačalo ani pracovat na videoklipu. Letos jsem byl v Praze nahrávat s Pavlem Homerem, býv. klávesákem Chancers (dnes Mr. Loco), ale myslím, že ten track ještě ani neprošel mixem.

Ok tak to je všechno.... jestli chceš ještě něco nakonec, třeba pozdravovat kámoše v Čechách, tady máš možnost!

Pozdravuju všechny lidi ze scény, je super díky facebooku vidět, co děláte. V duchu jsem s vámi. Keep the faith!

ENGLISH

Hi Simon, I think is useless to introduce you, almost all in the scene knows you, that's why I would start with the most wated question. After that years in Czech, why did you decide to leave The Chancers and move back to England?

I didn't decide to do that, life's shit decided for me. I had severe arthritis in my right leg. This was making me limp everywhere and being a full-time teacher and part-time singer was exhausting. Theoretically, I could have had the necessary operation in Prague the UK was still in the EU. But I lived alone, making this option very problematic. So, I opted to have the operation in the UK. In the UK waiting lists for operations are very long. By the time I got the operation done, my left leg was fucking up in the same way. So, I waited another year for another hip replacement. One week after that came almost two years of lockdown. Since then, I've had more mobility problems necessitating consultations with a chiropodist, have had an ingrowing toenail and as I write this, I'm off work with gout. I've had about one week of normal walking in the past six years for a long time I was even using a walking stick. I ain't fucking with performing on stage or the steep hills of Žižkov in such a condition.

I don't know exactly, how long you used to live in Czech, but how was it, when did you return back? How was it for you, to see all that things like Brexit, Tories and posthumous of Margaret Thatcher again back in the government and so on.... Is today England too different than England you left years ago?

I was in the Czech Republic from late 1993 to the summer of 2016. In that time both the UK and the Czech Republic went through some very visible changes. Some were the same, the spread of mobile phones and the internet. Some different, the most obvious being Czech joining the EU, the UK leaving it. Comparing early 90's UK with the UK of the 2020's? 1993 was still three years before the optimism of Blair's election victory, britpop, Damian Hirst - the whole "Cool Britania" thing. So I didn't see that firsthand so much. The grey John Major was still prime minister when I left and unemployment was high-partly why I left. It was a bit of a "nothing special" kind of time. East-central Europe seemed much more exciting back then with the recent revolutions and the direction of society still felt undecided. I was skeptical about the Czech Republic going in any other direction than the one it did, politically and economically, but there was still a creative, anarchic atmosphere, which, on a cultural level at least, had some interesting potential. 2020's UK is far more interesting than the UK in 1993. Some of this is negative - a real atmosphere of desperation, we have more foodbanks than McDonald's in London and it isn't only the unemployed that use them, teachers and nurses can be found at them when money is tight towards the end of the month before the next pay day. These are people, obviously, who have studied at college, who have a professional status! This gives rise to reactionary ideas gaining ground all over the world. At the moment we are under the threat of "creeping fascism", but there's a healthy rebelliousness that's made a comeback. Workers fightbacks have popular support and we're having workers leaders like Mick Lynch becoming TV/online celebrities with their entertaining, clever sarcastic put downs of right-wing politicians and media commentators. People respond much more positively than they seem to do in the Czech Republic to union leaders. In the Czech Republic at the moment these leaders are far less confident, far more timid and far less inspirational. Many people are suspicious of the political narratives around working class politics, partly because of the poisonous legacy of stalinism. We have much less of a problem with that for obvious reasons.

With Chancers, you was basically present, by the beginning of czech ska "scene", which started to be bigger mainly after 2000 and around 2005. So how did you see, like a guy from UK influenced by the pure 2tone, our czech presentation of ska? Have you seen there some differences or something which was typical for czech ska bands and also for audience in that times, comparing with England?

We started in 1998. The only ska band I'd come across before that was Sto Zvířat. They seemed to have been influenced very much by the first three albums by Madness. Madness had a trademark circus type sound, their style of singing and the texture of their musical arrangements echoed late 19th century London music hall. This style fitted well with Sto Zvířat's czech lyrics, possibly echoing the czech underground of the 70's - sometimes surreal, satirical, subversive but not overtly political. They represent an interesting point in the story of ska musicbut what I personally missed with them was the skinhead rudeness and the overt politics of 2tone. I thought the Czech Republic needed that input too and I was aware that it was beginning to emerge. Even in 1993 I attended some demonstrations that year and saw a cluster of about six-ten skinheads in red bomber jackets covered in 2tone badges. They declared themselves to be the "Red Front" (note: probably redskins from "Antinazi Redskins Front"). No idea what happened to them, they had definitely disappeared by 1998 -there's an interesting bit of czech subcultural history there which, to my knowledge hasn't been explored. But also I started spotting the odd "Speedy Gonzales" poster and had seen skinheads dancing to ska in Žižkov in the later part of the mid 90's. Then, all of a sudden bands like The Toasters started appearing at 007 and 3rd wave ska hit the Czech republic. Our first gig at 007 was with "Speedy Gonzales" and "Fast Food". Buqi as a Dj was already spinning a mixture of original ska, 2tone and third wave. The spirit of 69 and the attitude of rudeness was becoming more and more visible. It was to become an integral part of the czech music scene marked by the first Mighty Sounds festival. This solidified the connection of the czech scene and the roots of the music all the way back to 60's Jamaica, symbolized, over the years by performances at Mighty Sounds by the likes of Derrick Morgan and Stranger Cole. However, there has certainly been a czech flavor or even a czech ska style that has developed alongside the popularization of the global ska scene. I'm talking about a very broad sweep of bands here2v1, Discoballs, The Cajoines, Tleskač with their own individual takes on ska, with different genres being emphasized - skapunk with 2v1 or third wave with Discoballs. But impressionisticallyand I realize this is partly looking at things through the eyes of a foreigner, but there was a certain czech vibe expressed by those acts. So much so that us Brits who were a part of the czech ska scene had our own term to describe it "maturita ska" or "gymnasium ska". This wasn't taking the piss or dismissing it, it was a way of identifying the spirit of Majáles, Poslední den školy and the maturitní ples which was sometimes coming through, at least for us Brits. I guess czech ska was at it's peak in this period - the 2000's and the audiences were primarily high school student age. There used to be a slight sense of division at the beginning of all this, with the more bohemian tradition around Sto Zvířat and Malostranská beseda and a ruder scene around 007 and the newer bands. Over the years this has disappeared, you'll find everyone, for example these days performing at Mighty Sounds.

To what extent would you say on the beginnings, the czech ska was related with the skinheads or maybe rudies? Or would you say that here, it was more about music and fun, than subculture?

I think the people behind the organization of the initial third wave ska gigs David Čechura, Buqi, Kořínek and so on where very influenced by the origins of skinheads and the spirit of 69, presumably picked up from interacting with German third wave which incorporated the legacy of 2tone, but also the wider European anarchist and squatting scene. Buqi and Čechura were activists in that scene which had quite a presence in those days around Ladronka and Milada there was a meshing of skins with a SHARP attitude to life and the more politicized anarchist scene around the squats. The meeting point for these groupings was the terraces of Bohemka. So, in terms of the core of the Czech ska scene, the skinhead 2tone influence was very important. As the movement got bigger, spreading to school kids and so on I think the essence of the progressive message still had a resonance. A soft identification with anti-racism and liberal concepts such as "tolerance" was there, but the confrontational militancy of the skinhead rude attitude was largely absent. It was the working class spirit of 69 which allowed the later punk influenced reinterpretation and development of that into something more overtly political by 2tone. The Czech ska scene, outside the politically conscious anarchist and anti-stalinist left (a tiny minority) had no such foundations. Thus, at its peak the majority of the audience seemed to relate to the music as a source of escapism with Czech colour, but nevertheless as a temporary transportation to an imagined, platonic Jamaica or South America. The most common praise I heard from "regular" people about Fast Food was that it was such "fun and happy music". For us, 2tone was fun but it was a way of putting up two fingers to the systema way for working class kids to say fuck off to authority simply by wearing a Harrington and Dr. Marten boots over their school uniform.

And similarly, how did you see during that years spent in Czech, development of originally british subcultures like skinheads and punks (let say around and after year 2000)? Because when it got out of England in each country, it found own way and took own local elements, which you like an Englishman could see more than us? 

Broadly speaking, it's approximately a generation behind but punk and skinhead have gone through a similar process of maturing from a youth subculture cult into something more of a preferred lifestyle, cohering around minorities that have a passion for these subcultures. People have got older, created small businesses shops, agencies, clubs, art galleries and it's a part of their social scene. There has been a curiosity and exploration of historical aspects of the UK subcultural traditions, particularly Northern Soul, which were for a couple of decades completely absent from the Czech scene. In that sense, the UK and Czech scenes around ska, Mod etc. are very similar only that there are a lot more granddaddy skinheads in the UK - in Southend, where I'm living now, they're the majority. Another similarity is the political ambiguity, there's some interesting overlaps there between Czech and the UK, but they have some radically different origins. I'll explain in response to the next question.

90's were a boom of skinheads in the Czech and Slovakia, not only for nationalists and boneheads assholes, later like everywhere else appeared also SHARPs or non-racist skins. But SOME of these guys who used to have SHARP attitude 20-25 years ago, has now closer to RAC (or almost RAC) bands, don't have a problem to visit gigs of the groups, which years ago, they would never visit and anti-racist skinhead is perceived like something weak, too much "left", no proper skinhead and so on!!! So how would you explain that change, that some old skins turn over like that? Can you see changes like that also for older skinheads in England?

By the time the skinhead scene had become visible in Czech, the different skinhead identities had solidified in the west. SHARP was in existence before the Velvet Revolution. Within SHARP there has always been room for anti-leftist sentiment. I visited New York in 1989 and remember coming across white and black "anti-communist" skinheads, proclaiming patriotism and allegiance to the "stars and stripes". The 2tone era is infamous for having a large fascist presence in it's fan base - things were highly confused with bands not being simply anti-racist, but clearly on the left-including less political ones like Madness who sided with the mass movement against nuclear weapons and bands like The Beat and The Specials were loudly anti-Thatcher. National Front skins at my school who actually tried to recruit me argued; "it's pakis we have a problem with, not blacks". There were even reports of some young blacks voting for the National Front because they thought it was the "trendy thing to do". These contradictions go all the way back to the original skinheads of 1969 with white skinheads using racist terms to say how much they loved black culture "at the moment, we're hero worshiping the spades" and the horrible tradition of "paki bashing". But you expect contradictions, it's a youth subculture cult which developed naturally, through a series of chances and historical trends. It's never been something like a modern art movement with a defined manifesto unless you count groups like SHARP who felt they had no choice but to write a manifesto to spell out their differences with naziskins. In the UK the political ambiguity has remained and the scene has become very white and male dominated. Nationalist sentiments are more common by far, than leftist ones (but remember society and politics has moved to the right in general across the globe). What is not accepted is a biologically determined racism, the BNP (British National Party), for example, are a shadow of their former selves, the EDL (English Defence League) had black and asian members at its peak. It basically seems to be similar in the Czech republic. A cultural othering is more prevalent than a nazi style eugenics, though it's easier to come across that in Czech, in general, for example with regard to the Roma minority. I also noticed older skinheads in Czech, formerly associated with the SHARP tradition going rightwards politically. Some declared themselves "grey zoners" and showed sympathies towards RAC. This has a similarity with the broader scene in the UK. Ranking Rodger (singer of The Beat) can be a legend to some skinheads who also hate the slogan "Black Lives Matter". Haymaker are on film beating and kicking nazis out of their concert after they started seig heiling the stage, but also clearly despise the leftwing. In both the UK and Czech many skinheads have a nationalist rightwing outlook, but are genuinely against the idea of biologically determined racial difference, superiority and inferiority. The anti-left position can be explained partly in Czech by the legacy of the previous communist regime. Havel characterized this as the imposition of a system alien to the judeo-christian europian values of Czechoslovakia. This is making culture more important than the economic and geo-political reasons behind the Soviet expansion westwards after the Second World War. This is the wrong way round. The USSR had an exploitative and repressive relationship towards Czechoslovakia because they felt it was necessary to compete with the West militarily, the industrial areas of East Germany and Czechoslovakia were very useful for this. It was not "russian culture" that caused the oppression. If we agree that "russian culture", "mentality" and so on was the most important cause, then the idea that muslims are a threat due to their "alien culture" is easy to accept as being logical. This partly explains the shift to the right in czech society which a lot of older skinheads are sometimes prone to communist oppression is in their living memory and the Velvet Revolution is popularly understood in nationalist terms.

On the youtube there is one very old and funny video from TV singer show "Doremi", where you was singing some english christmas song with other guy. In what year did it happen and how did you get into that bizzare show? Was it bet with mates or something like that? 

I think it was 1998/1999 The Chancers had just formed, we'd done a gig at Mánes, but nothing else - David Čechura had just joined on drums and Martin Čech was on bass. I remember this because I took the taxi from Barrandov studios to the practice room after filming the show. I also remember rowing about it with Stephen Elder in the British Council staff room. TV Nova had contacted the British Council looking for singers for the Christmas special. So, management asked us, we were even initially viewed as a "British Council band" management had paid to put on the Mánes gig, for example. Anyway, Elder refused to do it, saying the idea was "pish" (scottish dialect for "piss"). I thought it would be a laugh and good performance practice. Marco just smirked and said he didn't want to do it. So, I ended up doing it with Ivan Watson also a British Council teacher and at the time a sort of side kick to the band. He was always hanging out with us. He's even in some band line up pictures from the first Mánes gig. Anyway, they kept us waiting for hours at the studio so we ended up in the bar. Several Becherovkas later I was on stage completely drunk. Don't really remember doing it.

What album of The Chancers is your favourite one? And do you like what guys from the band are doing now in the band "All Mad Here" and Marco in his solo project?

The best produced is "Trigger Warning" and it has some of the most powerful and memorable songs on it. Ed Rome produced it and he's expert in achieving all the various colours and textures of ska from original ska to skinhead reggae to 2tone giving it a superb authentic quality. "Friendly Fire" is a descent third wave album. "A Calling Out" has songs that are personally quite important, it has my autobiography stamped on it. On "All Mad Here" it's great to see the Chancers legacy continue and develop - in a direction I probably couldn't go - a rather Hipster and coffee bar vibes, but they have some strong melodies. On the Marco McKee Sound Explosionalways good to see stuff posted online and leading into the next question....

So now you are back in England for couple of years, The Chancers are gone.... Are you still into music, do you have there some band or you aren't going to do music anymore?

I've hardly been to any gigs with all the mobility problems, let alone work on music that much. I've recorded some stuff with Marco with Ed Rome producing but have failed so far to even get the videoclip started. I was in Prague earlier this year to record with Pavel Homer, former keyboard player with The Chancers now with Mr. Loco but I don't think that track has been mixed yet.

Ok that's all.... if you want something on the end, greetings to your friends in Czech, you have a chance now!

Greetings to everyone on the scene, good to see what you're doing on facebook. I'm with you in spirit! Keep the faith!

Recenze

The Upshitters - Bad Place for the Weak

Španělsko je "pevnost" co se týče boss reggae a i přesto, že to, co by se dalo nazvat čtvrtou vlnou "ska", kterou inspirovali Aggrolites, je už dávno za námi, tak ve Španělsku má tahle muzika stále potenciál, čehož jsou důkazem i katalánští Upshitters. V roce 2022 jim vyšla první debutová deska "Bad Place for the Weak", která obsahuje celkem 12 moderně pojatých boss reggae tracků, převážně instrumentálních záležitostí. Kapela o sobě dala poprvé vědět v roce 2016, kdy se objevil jejich první počin EP "Cosmic Reggae", díky kterému jsem se o ně začal zajímat i já. Nové album vyšlo u španělského labelu El Paso Records, který se zaměřuje na boss reggae, což jen dokazuje potenciál téhle muziky na Iberském poloostrově, protože u nás by se takový počin ani neměl šanci uživit. Upshitters na albu "Bad Place for the Weak" předvádí, že i boss reggae nemusí být, jen retro kopií soundu, který se hrál na přelomu 60. a 70. let. Hodně se tu prolínají dubové a obecně elektronické prvky s early reggae soundem, tak jako např. v tracích "Not Franco Nero", "C'e Sabata", "Almansa Dub", nebo "Rocksteady Teenage Rampage", kde pod klasickým boss reggae hamond soundem, jede synťákový beat inspirovaný ragga a dancehallem. Podobným příkladem je i song "SpongeBoss Rock", který je složený jen na klávesách, synťácích a samplech a přesto jde o perfektní svižné skinhead reggae. The Upshitters mi v některých polohách připomínají jejich další španělské soukmenovce Los Granadians. I oni se v těch tradičněji pojatých tracích uchylují k, pro někoho až "dětinským" hamond melodiím, jako např. v songu "The Pit". Naopak v písních "Hell'ter Skanker", "Vostok1 Bop", úvodní "Das Boot", nebo "Guants Blancs, Dents Negres" ukazují, že jim nápaditost opravdu nechybí, protože dokáží zapojit takovou škálu instrumentů, od perkusí, melodiky, dechů až po tahací harmoniku. Co mě ale na The Upshitters baví nejvíc? Je to harmonie, konkrétně druhá kytara vybrnkávající v duchu rocksteady, vedle melodické linky.... to je to, co dělá boss sound BOSS SOUNDEM. Ano album "Bad Place for the Weak" bude pro spoustu lidí asi hodně zvláštní záležitost a pro early reggae puritány, to možná bude i "rouhačství" :-) ale to je přesně to, co mě na tom tak baví. The Upshitters mají hodně nezvyklý a originální styl, který asi ne každému může sednout ale přesně díky tomu si mě získali. Ta deska je tak divná, až je v podstatě dobrá. Za mě 7,5 z 10.