Jak jste si mnozí za těch posledních pár let určitě všimli, hodně se tu zmiňuji o francouzských kapelách, které poslední roky vytváří něco nového, něco co tu předtím ještě nikdo nezkoušel, něco co bych se nebál nazvat novou vlnou a subžánrem punku. Jak se ukazuje, není to jen moje doměnka už i britský Guardian a mnozí punkový komentátoři na youtube si všímají, že nová vlna francouzského punku je v mnohém jiná a originální a právě v tomto bodě se dostáváme k definování žánru, pro který se postupně vžilo pojmenování cold-oi! Nicméně oi! v pojetí těchto kapel nemusí být nutně spjaté se skinheady, oi! je zde hlavně jako hudební prvek a základ ze kterého cold-oi! vychází. Ani ve svých začátcích na přelomu 70. a 80. let ve Velké Británii, nebyly všechny oi! kapely nutně skinheadské, stačí se podívat na Sham 69, Cockney Rejects, The Blitz nebo na Angelic Upstarts, kde se ani Mensi nutně nedržel skinheadské vizáže. Oi! bylo především punkem z prostředí dělnické třídy, reflektující to, co později experimentující kapely z první vlny punku 70. let dávno hodili za hlavu. V tomto ohledu je vlastně trochu paradoxní, že cold-oi! v sobě spojilo právě postpunk, coldwave a new wave z 80. let s hrubým oi!punkem, který vznikl částečně právě jako vymezení proti novátorství některých tehdejších punkových kapel, které šli od punkrocku ještě dál. Tímto jsem tak trochu napověděl, co definuje cold-oi!, je to právě temnější atmosféra, kytarové rify a postupy převzaté z postpunku a new wave počátku 80. let ve spojení s hrubostí a energií oi! Pojďme se ale podívat trochu do historie, francouzi nejsou úplně první, kdo se od oi! posunuli k experimentování s postpunkem. První vlaštovkou byli pravděpodobně britští The Blitz a jejich druhé album "Second Empire Justice" z roku 1983, kde se kapela pustila do postpunku, nicméně špetka oi! v jejich rukopisu se nedala popřít ani na této desce, stejně tak jako nádech postpunku a new wave v jejich nejznámějším singlu "New Age". Ve své době znamenalo toto album pro mnoho ortodoxních punx & skins asi velké zklamání, nicméně z dnešního pohledu jde o jeden ze základů z kterého cold-oi! čerpá. Pokud jde o samotnou Francii 80. let, tamní oi! kapely jako R.A.S, Snix, Tolbiac's Toads, Komintern Sect, nebo Camera Silens, hráli oproti svým britským protějškům jinak, zatímco oi! z Ostrovů bylo založeno spíš na melodičnosti a určité "rock'n'rollové" zpěvnosti a pubrockové atmosféře, francouzký oi! byl temnější a ponurejší, jako příklad stačí klasiky jako "Sonia", "Dernier Combat" nebo "Les Annees D'acier" od Komintern Sect, či první album "Réalité" od Camera Silens. Základem tedy není klasický britský oi!, pokud bereme v potaz, že většina cold-oi! kapel se inspiruje právě francouzským oi! 80. let, není překvapující chladnější atmosféra jejich alb a inklinace ke spojování s postpunkovou temností.
Toto vše ale nemůžeme ještě brát za pomyslný začátek subžánru, ani druhé album The Blitz nevedlo k dalšímu spojování oi! s postpunkem a i když se některé francouzské punkové kapely 80. let nebáli netradičních postupů jako např. Bérurier Noir, kteří používali místo bubeníka bicí automat, stále to nevedlo k vlně nových kapel, které by v tomto experimentování pokračovali. První krůček nastal až v roce 1994, kdy vznikl projekt Paris Violence, právě tato kapela v sobě spojovala oi! s temnější coldwave až postpunkovou atmosférou, místo bících využívali automat a nebáli se zapojit i klávesy. Na francouzské oi! scéně 90. let šlo o naprosto originální hudební spojení ale ani Paris Violence, kteří by se s určitou dávkou nadsázky dali považovat za první cold-oi!, nepřinesli novou vlnu kapel, které by se vydaly v jejich šlépějích. Zatím šlo vždy jen o pár jednotlivých příkladů, kterými chci ukázat, že spojování oi! s postpunkem možná není tak novou inovací, jak by se mohlo zdát a že tu určitá semínka, která vyklíčila až v posledních letech, byla zaseta dávno předtím, než vznikla většina dnešních kapel, které se dají zařadit pod škatulku cold-oi! Pojďme se ale přesunout do současnosti, vždy když něco nového vzniká v okamžiku samotného zrodu si nikdo moc neuvědomuje, že jsme svědkem něčeho nového. To procitnutí přichází až s odstupem několika let a to platí, nejen v umění, muzice ale např. i v politice a stejně tak to platí i pro tento subžánr. Nic ale nemá jasně dané kontury a tak i časové vymezení nové vlny francouzského punku asi nebude úplně přesné a ne jedna z těchto kapel o kterých bude řeč by s pojmenováním cold-oi! nesouhlasila. Navíc ne každá kapela musí nutně splňovat všechny definice žánru, některé jsou jen ponurejším oi!punkem s tu a tam postpunkovější kytarou, další jsou ukázkovým příkladem cold-oi!, pár z nich jsou už opravdu víc postpunkem, některé jsou v přístupu konzervativnější a drží se jen kytar, zatímco jiné se nebojí zapojit syntezátor a jiné elektronické prvky. Nicméně myslím si, že doba uzrála a pomalu můžeme tuto novou vlnu nějakým způsobem začít definovat, protože jak uvidíte dál, kapely podobného ražení se pomalu objevují i mimo Francii, což už je dobrým důvodem k zamyšlení, zda-li se nám tu nezrodil nový subžánr.
Oi! Boys
Pokud tedy chceme tuto vlnu zařadit do nějakého období, začátek hledejme zhruba někde okolo roku 2015, kdy se objevují první alba, dema a EP těchto kapel, druhé vzedmutí by se dalo zařadit okolo roku 2020 a to podle mě trvá dodnes. A jak je možné, že se najednou ve Francii začalo rodit tolik kapel s podobným zvukem? Odpověď je jednoduchá, většina kapel pochází ze stejných měst severní Francie, jako jsou Lille, Brest, Rennes a částečně i Paříž. Toto jsou pomyslné centra scény, kde se jednotlivý členové prolínají ve více kapelách, což logicky vede k podobným hudebním postupům. Pojďme se ale tedy konečně podívat, které kapely lze považovat za cold-oi! O některých z nich jsem se tu již zmiňoval v samostatných profilech, takže se budu asi opakovat ale jde mi o to vytvořit nějaký ucelený seznam, i když jak je vám určitě jasné nebude kompletní, jelikož těch kapel je mnohem víc, než jsem zatím stihl poznat a některé z nich dnes už nefungují. Každopádně tyto kapely podle mě definují nový francouzský sound a jsou důkazem, že i když máme někdy pocit, že v 21. století se muzika už nemá moc kam posouvat, jelikož všechno už bylo vymyšleno v kulturně naprosto napěchované druhé polovině 20. století, není to pravda, hudba nemá hranice! Asi jednou z nejznámějších kapel nové francouzské vlny jsou Syndrome 81 z Brestu, jejich druhá deska "Prisons Imaginaires" je ukázkovým příkladem postpunkem okořeněného streetpunku, podobně jako jejich EP "Désert Urbain", kterým na sebe poprvé upoutali pozornost. Zajímavostí je, že většina členů Syndrome 81 vzešla z hardcorové scény a jak prozradil jejich zpěvák Fabrice, jelikož jejich bubeník dost často zkoušky vynechával, aby se sehráli, museli se naučit hrát pomaleji. Kapela v současnosti rozjíždí vedlejší projekt Grisaille, který také stojí za poslech, navíc nesmím opomenout solo projekt jejich basáka Jackyho - Prisonnier du Temps, který čerpá z podobných vlivů jako Syndrome 81. Další ikonickou kapelou jsou Rancoeur z Nancy, původně začínali jako klasická oi! kapela ale během covidu se ponořili do poslechu postpunku a cold-wave z 80. let, což se logicky po skončení lockdownu promítlo v jejich muzice. Právě oni přišli s názvem cold-oi!, kterým se pokusili charakterizovat svůj sound. Jejich druhé album "Fatalité" z roku 2025 je dalším hudebním skvostem ze země galského kohouta a učebnicovým příkladem cold-oi! Jedním z center nové vlny francouzského punku je město Lille u belgických hranic, právě to se stalo domovem hned několika kapel, které patří k těm, které formovaly nový sound. Jednou z nich jsou Kronstadt, jejichž druhá deska "Quai de l'ouest" z roku 2021, která spojuje melodičnost s celkovou temnější atmosférou, je také jedním z příkladů kam je možné punk ještě posunout. Dalším hudebním skovstem z Lille jsou postpunkový Douche Froide, kteří si mě získali svým self-titled albem z roku 2014. Za zmínku stojí i Traitre se svým self-titled EP z roku 2016 a naprosto skvělý Utopie, kteří dokázali do cold-oi! předělat i legendární "Ghost Town" od The Specials. Můj poslední objev z Lille jsou Chiaroscurou, kapela podobného ražení jako Kronstadt, nicméně s mnohem temnějším a nabasovaným soudem. Jejich EP "La Fange" z roku 2023 je dalším ikonickým počinem, navíc na kompilaci "Bats For Palestine" se předvedli "cold-punkovým" coverem The Cure - geniální! Ani Paříž nezůstává pozadu, Cran vykopli dveře skvělou deskou "Nate" z roku 2023, Tchernobyl sice nejsou čistě cold-oi! ale jejich oi! má hodně temnou a ponurou atmosféru, jak předvedli na EPs "Consumé par le feu" (2020) a "Face a mur" (2023). Ani RIXE, kde působí Wattie z Lion's Law a kteří jsou věrní estetice a soundu francouzského oi! 80. let se nebojí zapojit trochu elektroniky, jak předvedli na posledním EP "Tir Groupe", kde použili bicí automat. V Toulouse najdeme Nightwatchers, skvělou kapelu, která sice není čistý cold-oi! ale jejich zvuk v sobě rozhodně má prvky nově se rodícího žánru, za poslech stojí album "La Paix ou le sable" z roku 2019 a jejich poslední počin split s Accidente z roku 2024. Podobným příkladem jsou i Distance z Bordeaux, chladně melodický punk, který si svoje místo na scéně teprve buduje, na kontě mají zatím jen EP "Le Décor" z roku 2024, které je dalším hudebním skvostem.
Bullshit Detector
Pak tu máme tu část kapel, která se do inspirace postpunkem ponořila natolik, až u nich úplně převážil. Jednou z nich a podle mě i nejzajímavější jsou Litovsk z Brestu, jejich self-titled album z roku 2016 je odrazem postpunkové temnoty ve své nejsurovější podobě, druhá deska "Dispossessed" je o něco méně temnější, nicméně i ta si zachovává jejich specifický sound studený jako led. Oi! Boys z města Metz, jsou již bohužel minulostí, nicméně jejich depresivní synth-punk, využívající bicí automat a syntezátor doplňovaný kytarou, zanechal ve francouzské scéně hodně hlubokou stopu. Poslední kapelou z toho ranku jsou Hinin. Postpunkem inspirované trio z Tulle, které v roce 2019 vydalo skvělou melodickou desku "Hors-Jeu", která se hranic žánru opravdu nedrží. A jak jsem se již zmiňoval na začátku, nový zvuk začíná rezonovat i mimo Francii, nicméně tady je můj rozhled stále poměrně omezený, každopádně jakmile se tento sound dostal za hranice Francie, můžeme už bez pochybností mluvit o novém subžánru. Z Evropy se přesuneme do USA, kde jsou reprezentantem cold-oi! texaští Bullshit Detector, v Jižní Americe to jsou 1186 z Bogoty, kteří se dali dohromady v roce 2019 ze členů kapel Ataque Zero, Trampa a Fatal. V roce 2024 debutovali albem "Histeria", které si troufám tvrdit, splňuje všechny atributy "francouzské vlny". Zatím poslední objevenou mimofrancouzskou kapelou tohoto ražení, jsou australští Brut z Melbourne, kde najdeme členy Marching Orders, kteří patří ke špičce australského oi! Kapela si mě získala především skvělým cold-oi! coverem singlu "Insight" od Joy Division a synth/postpunkovým mixem jejich singlů od Kallvarld. Budoucnost je ještě nenapsaná a ukáže jen čas, jestli jde jen o určitou vlnu, která se vyčerpá během několika let nebo jestli se z cold-oi! stane regulerní žánr, který se bude šířít dál mimo Francii.
Ještě bych za Francii doplnil No filter a za Kanadu Home front.
OdpovědětVymazat