Vespa

Snad žádný dopravní prostředek není spojen se subkulturou mládeže tak silně, právě jako skůtr Vespa. Nejen, že se stal symbolem pro italskou mládež ale později, také pro britské Mods, kteří tento malý motocykl měli jako protipol k silným motocyklům, na kterých jezdili tolik nenávidění rockers. Pro Mods je tento skůtr (spolu s Lambrettou) stejným symbolem jako Union Jack pro Británii, nebo vodka pro Rusko ale nezůstalo to jen u Mods. Logicky s nástupem 2tone éry na přelomu 70. a 80. let se Vespa stala symbolem i pro ska kulturu, která jí přijala jako neodmyslitelný prvek. Do jisté míry to bylo tím, že 2tone využíval symboliku subkultur 60. let, na kterou se snažil navázat, tím že skloubil dohromady prvky a symboly, jak Mods a rudies ale i skinheads. Navíc symbolika černobílé šachovnice vznikla naprosto jednoduchým způsobem. Jerry Dammers (The Specials) jí měl, jednoduše, nalepenou na svém skůtru a jelikož se mu šachovnice líbila, použil jí jako symboliku 2tone hnutí. Až později získal tento symbol svůj antirasistický význam. Ale to už by byla kapitola o něčem jiném, než chci psát. Nicméně i takto dokázal tento malý motocykl ovlivnit symboliku ska muziky. Historie Vespy (česky vosa) sahá do roku 1946, kdy se v polválečné Itálii Enrico Piaggio (syn zakladatele továrny Piaggio, která Vespy vyrábí - Rinalda Piaggia) rozhodl, že skončí s podnikáním v leteckém průmyslu, který byl beztak zničený spojeneckým bombardováním a najde si jinou oblast podnikání. Inspirací pro Vespu se stal americký předválečný skůtr Cushman, který používala americká armáda a v poválečné Itálii jich bylo stále dost.První prototyp MP5, který byl po několika upravách v desingu pozměněn, nepřinesl to co od něj Enrico Piaggio očekával, nakonec po několika úpravách Enricovi inženýři dospěli k dnešnímu typyckému tvaru s jednostranným zavěšením předního kola a motoru, který je spojen rovnou se zadním kolem, což nevyžadovalo řetěz, od ktereho by šli nečistoty. 

Toto už byl ale druhý prototyp MP6, který navrhnul inženýr D'Ascanio Corradino a právě tento prototyp byl v dubnu 1946 zapsán na patentovém úřadu ve Florencii a vybrán pro seriovou výrobu. Nebudu se tu moc rozepisovat o technických detailech, kterým stejně nerozumím, takže to vezmu trochu stručnějc. Ještě na prvních 13 seriových modelech byl patrný vliv leteckého průmyslu, v použitých technologiích a zejména co se týče desingu zadní části motocyklu. Poprvé byla Vespa veřejnosti představena v roce 1946 na Milánském Veletrhu, kde se prodalo prvních 50 kusů, o rok později se jich prodalo 2500, v roce 1948 to už bylo přes 10 000 a v roce 1950 více, než 60 000 kusů. Největší reklamu Vespě udělal fim Prázdniny v Římě (1953) s Audrey Hepburn a Gregory Peckem, kde se Gregory Peck a Audrey Hepburn projíždějí na Vespě ulicemi Říma. Právě díky tomuto filmu, vystoupala prodejnost skůtru na  100 000 kusů. Vespa se tak rychle dostala do světa, vlastníky tohoto motocyklu se stali hvězdy jako např. Marlon Brando, což dodávalo skůtru na atraktivitě. V polovině 50. let se Vespa začala licenčně vyrábět po celé Evropě, v Anglii, Španělsku, Francii, Belgii a Německu. "Vespa" se vyráběla dokonce i v Sovětském svazu (mezi lety1956 - 79), kde byla produkována bez licence, na základě okopírovaných plánů modelu 150, pod jménem Vyatka. Výroba byla na základě protestu továrny Piaggio, v roce 1979 nakonec zastavena. V roce 1960 byla zahájena výroba, dokonce i v Indii, Brazílii a Indonesii, čímž Vespa expandovala do celého světa. Do roku 1960 se prodalo 2 000 000 kusů, ovšem na konci 80. let toto číslo činilo, celkově 10 000 000 prodaných kusů. Ve Velké Británii se v 1. polovině 60. let stala oblíbeným dopravním prostředkem mladežnické subkultury Mods, kteří si svoje skůtry upravovali přidáváním nadměrného množství spětných zrcárek, světel apod., ovšem Mods, stejně tak jako Vespu si oblíbily i konkurenční Lambrettu. Vespa (přesněji její vojenská verze 150 TAP se zabudovaným 75mm, protitankovým kanonem) se v 50. letech, dokonce účastnila i válečného konfliktu v Alžírsku. Vespa nebyla oblíbená jenom u mládeže, také mnoho dojíždějících do měst za prací si jí oblíbilo, protože bylo snádné s ní zaparkovat a její provozní náklady byli nižší, než u auta. 

Vespa si během 50. a 60. let užívala svojí největší slávu ale s příchodem 70. let a nárůstem, zvyšujícího se počtu malých osobních automobilů se pomalu začala vytrácet atraktivnost Vespy a její oblíbenost (především v zemích záp. Evropy) začala klesat. Ovšem v Itálii a jižní Evropě je tento skůtr stále oblíbený a můžete ho potkat téměř na každém kroku. Vespa se snažila expandovat i na americký trh, kde byla dovážena firmou Colby General Tire Company, která dovážela i Lambrettu, ovšem neúspěšně. Vysoká konkurence a dovoz výrobců z Japonska, nakonec donutil továrnu Piaggio opustit americký trh a koncem roku 1981, Vespa odchází z amerického trhu. Na americký trh se vrací až o 20 let později s novými modeli a v letech 2001 - 2002 stoupá její prodej v USA o 27%. Vespa je dodnes hojhně rozšířená po celém světě, v Asii slouží k přepravě nákladů, v latinské Americe na ní můžete potkat pětičlenou rodinu, v Itálii na ní lidé zase jezdí do práce. Vespa kluby najdete téměř po celé Evropě ale i po celém světě. Do dnešních dnů se vyrobilo celkově 138 různých modelů a verzí tohoto nejslavnějšího skůtru na světě!!!

Report

Bobby Sixkiller na Sedmičce (2.5. Praha)

Z tohodle koncertu mám takový rozporuplný pocity, na jednu stranu výborná kapela, na druhou stranu dost dragická účast, vůbec celej tenhle koncert se nesl v takový komorní atmosféře. Typoval bych to tak na 15 - 20 platících ale zase ruku na srdce, nikdo nemohl čekat, že by Sedmička praskala ve švech, jako když tam hrajou The Offenders. Popravdě řečeno kapelu jsem ani neznal, o koncertu jsem se dozvěděl smskou od kámoše ale co jsem tak poslouchal na netu, tak bylo jasný, že dirty reggae kapelu v Praze zase na dlouhou dobu neuvidíme, takže o to větší důvod dorazit. Zvukem bych je přirovnal k jejich francouzkejm kolegům, 65 Mines Street, který stejně tak jako oni kombinujou dirty reggae s punkovejma prvkama. Kapela se zastavila v Praze v rámci jejich menšího evropskýho tour, kdy koncem dubna odehráli celkem pět koncertů na Slovensku. Na koncert dorážím chvíli po osmý, následujou klasický společenský rituály, jako zdravice, sezení na baru, chlastání piva...Asi po devátý hodině, kdy se Sedmička "naplnila" dalšíma pěti lidma, začali zvučit. Krom distra AFA (nevim, moc tam tu souvislost nevidím, že by byli Bobby Sixkiller nějak angažovaný?), tam hoši z kapely rozbalili vlastní distro, kde krom jejich nový desky Lonely Road (2011), bylo k sehnání i pár jinejch francouzkejch kapel a celkem za příznivý ceny, Ya Basta za 120,- celkem dobrý ne? Po krátkym nazvučení to začíná, bohužel nemůžu napsat co všechno zahráli, jelikož ty songy neznám ale jak už jsem říkal, zvukem hodně podobný 65 Mines Street, i když ze začátku, ještě tolik neřezali do kytar. Začátek jejich setu se nesl spíš v tradičnějším early reggae podání, dokonce si střihli i cover od Madness, i když teď si už nevzpomenu na název. Zvuku nebylo co vytknout, ostatně jako vždy, na Sedmičce to maj v cajku. I když lidí bylo asi tak 15 - 20 nikdo nezevlil na baru, takže kapela měla celkem dobrej "support" ale nikdo se neodvážil na moonstomping, takže z Martenů se nikomu nekouřilo, nicméně bylo vidět, že se kapela líbí. Opět se mi potvrdilo, že ska se dá dělat i bez dechů a vůbec mu nic nechybí, naopak, někdy bych řek, že je to mnohem zajímavější. Což byl případ i Bobby Sixkiller, kde bych asi nejvíc vyzdvihl

sola na kytaru, který dokonale nahrazovali dechy a vůbec, když k tomu přidali ještě hutnej klávesovej podklad, tak teprve potom to bylo 100%. Ska bylo ale asi, jen třetinou jejich repertoáru. Občas zabíhali skoro až do soulu, místama to připomínalo Aggrolites, vůbec nápad smíchat funky s původním early reggae je podle mě, něco naprosto geniálního. Ale zase, abych to nepřeháněl s těma přirovnáníma, tak musím říct, že Bobby Sixkiller se nesnaží někoho napodobovat, i když podobnosti tam nějaký jsou. Ke konci koncertu nasadili trošku kytarovější tracky ale stále v dirty reggae kabátě a asi po 45minutovym vystoupení to s velkejma ovacema ukončili. Už se zdálo, že přídavek žádnej nebude, ani zpěvákovi se moc nechtělo, vzhledem k tomu, že se "vymlouval" na hlasivky, ale publikum si vymohlo nášup, takže se udělal kompromis a Bobby Sixkiller zahráli ještě dvě instrumentálky. Co dodat, kapela neměla chybu, dirty reggae ušpiněný punkovejma kytarama, hamondky jak z 69týho, vstup 100,- což mi nepříjde na zahraniční kapelu tak moc...co víc si přát? Možná těch lidí mohlo bejt víc! Opět se mi potvrdilo, že Francie má hodně kvalitní ska scénu a musím se přiznat, že jí mám z celý Evropy nejradši :-) Po koncertě nastoupili L&M Dj's roztáčet vinyly v rytmu skinhead reggae, ska a soulu ale to už bylo spíš tak k poslechu, stejně tam nikdo nepařil, škoda :-( Když to shrnu, tak koncert byl i přes tu komorní účast celkem vydařenej a snad i kapela byla spokojená, protože si myslím, že asi nečekali, že publikum bude chtít přídavek. No, jak je vidět Boss sound is still alive!!!

Recenze

The Skints - Part & Parcel

Musím se přiznat, že jméno této kapely bylo pro mě velkou neznámou. Kapela pochází z Londýna, pokud se nepletu, tak by tohle měl být jejich druhý počin. Deska vyšla začátkem tohoto roku, na labelu Bomber Music, obsahuje celkem 11 tracků, v dost originálním pojetí. Proč originálním? Protože kombinace, co nabízí tohle album je dost neobvyklá a experimentální a to je právě to, co mě na albu Part & Parcel baví. Představte si kombinaci DUBu, rocksteady & ska a k tomu místo zpěvu rap a pár popových prvků. Myslíte si, že je to nesmysl? Omyl, právě tahle deska je důkazem, že muzika nemá žádný hranice a pokud se zvolí ten správný přístup, tak jsou tyhle experimenty kolikrát zajímavější, jak ortodoxní pojetí offbeatový muziky. Navíc The Skints, jsou důkazem, že reggae a ska na britských ostrovech, stále žije a dokáže oslovit i mladou generaci. Desku otevírá song Rise up, kde se nedá přeslechnout DUBový podklad v podobě melodiky, která tomu dodává ten správný feeling, navíc vokály kde se kombinuje zpěv a rap, mužský a ženský hlas, to celé podtrhují. Následující Rat-at-at, je kombinací offbeatového ska rytmu a reggae / DUBových prvků, samozdřejmě nechybí rap v ženském podání, který místy zabíhá do zpěvu. Hodně povedeným trackem je hned dálší Just Can't Take No More, což je klasický reggae s trochu popovými prvky obohacený melodikou, která opět připomíná, že DUB je na tomto albu hodně silným prvkem. Upřímě řečeno, když jsem slyšel tuto desku poprvé, tak jsem čuměl s otevřenou hubou dokořán, protože něco tak konsistetního, hudebně rozmanitýho a odvážnýho, jako je album Part & Parcel, jsem ještě neslyšel a navíc ten fakt, že kapela je z UK, což je vlastně země přes kterou se jam. muzika dostávala do světa, je takovou příjemnou třešničkou na dortu. Lay you Down je naopak jediný čistě ska song, z celé desky a není mu co vytknout, od melodie až k vokálům, refrénu prostě pecka!!! Následuje Sunny Sunny, což je moc příjemně zahraný reggae, kde se nedá přeslechnout flétna, která tomu dodává trochu popový nádech, navíc je vidět, že kapela si na vokálech dala hodně záležet. Další song Rubadub, je naopak svižnějšího rázu, opět tu nechybí flétna v pozadí, ságo šlapající v dvoudobym taktu a samozdřejmě nechybí duo vokálů, zpěvák / zpěvačka. Up Against the Wall Riddim, na mě působí, jako trochu slabší počin, společně s trackem Ring Ring. Ovšem předposlední Soundboy, kde hostuje Parly B na mě působí hodně dobrým dojmem. Opět se tu mísí offbeatová ska kytara, rytmická reggae sekce, rap a raggamuffin, spolu se zpěvem. Jak už jsem se zmiňoval, vokály jsou hodně silnou stránkou alba Part & Parcel a zcela běžně můžete slyšet ženský, mužský vokál, rap či zpěv v jednom tracku. Těžko psát o této desce nějak obecně, protože co song, to originál. I když je fakt, že ke konci už album nezní tak DUBově, což je možná škoda ale přesto, zní stále dobře. Desku uzavírá "romanticky" laděná reggae "balada" You Better, která sice není nejsilnější věcí ale přesto neurazí. Tady už je naprosto zbytečný něco dodávat, protože bych opakoval jen to, co jsem řekl už na začátku recenze. Když dám 11 z 10, stále to bude málo!

The Blaster Master - Two Tone Bastards "The story of The Blaster Master"

Nejdřív začnu popisem kapely, Blaster Master jsou finská kapela, která brázdí černobílý ska vody, už víc jak 10 let, první album vydali v roce 1997 a kromě vlastních koncertů, několikrát backovali Pauline Black z legendárních The Selecters. Letos, koncem února vydali toto album jako průřez tvorbou, za dobu jejich existence. Deska vyšla u německého labelu Rocking records, což je poměrně nový vydavatelství ale jak se zdá, tak docela se činěj. Album obsahuje 18 tracků, je na něm zastoupeno vždy pár songů, z každého alba, co vydali od roku 1997 až do roku 2012. CD je v klasickym černobílym, 2tone desingu alá 80tky, v měkym, kartonovym obalu, takže kromě fotky kapely a děkovačky všem bejvalejm členům, nějakej obsáhlejší booklet tu chybí. Název alba celkem odpovídá i obsahu, BM jsou spíš 2tone kapela a i většina tracků se nese v tomto duchu. Dechy zde nehrají takovou roli, většinou jen přizvukují, větší důraz je kladen na klávesy a vokály. Bestofka začíná příjemnou instrumentálkou Liminska, kde jsou dechy naopak hlavním prvkem. Kapela, jak se zdá, jde s dobou a proto hodili na výběrovku  song Going Juvenile, což je ukázkový dirty reggae a zároveň, s trackem Kingston Pearl, jediný song nahraný v roce 2012. Následující I'm in Hurry je klasický ska 3. vlny (nemyslím tím skapunk, ten u BM fakt nehledejte), i když musím přiznat, že některý tracky na mě působí dost jednotvárně. To se ale nedá říct o songu s názvem War, což je něco na pomezí středního tempa a reggae prvků, kde se mi asi nejvíc líbí doprovodná kytara, která tu hraje moc příjemnou melodickou linku, ovšem konec tracku se zvrtne do ska beatu. Runs in the Family je hodně povedená 2tone věc, kde to místy připomíná, další 2tone band, The Rifffs. Stay with Me se nese v příjemnym pomalym tempu, dechy opět jen jemě přizvukují ale na konci si užijete trochu jazzový improvizace na trubku. Další track Johny the Bastard je o poznání rychlejší, není to sice něco z čeho byste se podělali ale přesto, je to celkem příjemný ska s pěknym refrénem. Ovšem to nejlepší si BM nechali až úplně nakonec. Song La Vida Peligrosa, který je přes svůj španělský název zpíván v angličtině, mě doslova uzemnil. Na prdel vás nemusí posadit, nutně jen rychlý tracky, tady to platí rovnou dvakrát. Song se nese v příjemnym, uvolněnym, středním tempu, celý to podbarvujou klávesy, který zde přizvukujou spolu s dechovou sekcí, která se jen občas, nenuceně ozve a pak se zase jakoby vytratí (NÁDHERA, to musíte slyšet)!!! A i když má tenhle echtovní track 5:30 minuty, tak přesto jsem si ho musel pustit hned dvakrát. Zbytek alba na mě působí trochu průměrně, sice zas tak úplně nenadchne ale zatracovat se nedá, už jen kvůli tomu poslednímu songu. Jinak opět dík Karlovi za zapůjčení CD na recenzi. Nakonec bych snad jen dodal, jak je možný, že i taková země, jako je Finsko, kde jsou snad jen tři ska kapely si dokáže udržet takovou úroveň a u nás, kde se kdejaká sračka s dechama nazívá ska kapelou, máme jen 3, možná 4 kapely (když započítám i Slovensko), který ctí kořeny a tradice offbeatový muziky a čerpaj z toho. Rozkaz zní: "Support only real ska! Stop shits like Ska-P, Real Big Fish, Pub Animals or Locos!"

Real Enemy no. 12

V dubnu vyšo další číslo, tohoto slovenského fanzinu zaměřeného, především  na oi!, HC ale i punk. No. 12 vyšlo zhruba po půlroce od vydání posledního čísla. Tentokrát tu je ska zahnáno až na okraj zájmu, což mě celkem mrzí, jelikož No. 11 mě docela překvapilo, co se týče obsahu. Z rozhovorů tu najdete opět pár oi! kapel z Asie, konkrétně z Indonesie: Anti Squat a United Blood. Kdo ze starý generace oiařů z 80. let by čekal, že se tenhle kult přesune do tak exotický země, jako je Indonesie, kde se zdá, že nabírá hodně na síle. Z rozhovorů tu dále najdete, z USA The Broadsiders a Ox Blood, docela mě zaujal rozhovor s kanadskými La Gachette. Z domácí a punkový scény tu jsou zastoupeny Plexis (Hošek to musel psát asi ožralej, nebo nevím ale ten pravopis je fakt děsnej) a pražáci Normals, dále francoužští SHARP Maraboots a Itálii zastupují Brutti e Ignoranti. Z celý tý řady rozhovorů vybočuje interwiev s typem ze Svornosti, což je jedno český vlastenecký združení ale jestli za tim hledáte nějaký nacionalisty a tupý rasisty, tak jste fakt vedle, nicméně já tohle moc nemusím, nevím proč je mezi skinama (hlavně u nás) tak "in" bejt velkej vlastenec? Nic, každýho věc ale v 21. století už moc důvodů k vlastenectví nevidím. Samozdřejmě tu najdete hafo recenzí na muziku (většinou oi! a HC) a pár zinů. Velkou výhodou pro zahraniční čtenáře jsou anglický překlady, jak recenzí, tak i rozhovorů. Reportů z koncertů tu je taky hromada, i když oproti minulýmu číslu tu není tolik reportů z Anglie, což je škoda, protože ty mi přišli nejzajímavější. No nicméně když už má bejt řeč o ska, tak si přečtěte report od Petra Hebka (Proi!ekt) z návštěvy Londýna a tamních skinhead reggae parties, docela sranda, že tam byl mezi tamníma skins, nejmladší :-D. No jo no, hold generaci roku 69 už táhne na 60tku. Opět tu je další kapitola z knihy Spirit of 69 book. Tentokrát se podíváme mezi scootristy z 80. let. Docela sranda, jak se tenkrát media zabejvala jenom nazi"skinheadama", přitom v Anglii bylo v tý době celkem dost "scooter" skinů, který měli podobně jako Mods stejnej zápal pro Vespy a Lambretty a ska / reggae muziku, což sem vůbec netušil!? No a právě v týhle kapitole se taky dočtete o tom jak to vypadalo s anglickou ska scénou na konci 80. let, kdy začínala 3. vlna, která vypálila ska a 2tone do celýho světa. Ze scene reportů tu najdete články z USA, Ukrajiny, Maďarska a Brazílie, i když teda musím říct, že o Brazílii mám trochu jiný info a vůbec se mi tenhle pohled nelíbí, nevim co je směšnýho na SHARP skinech a co maj proti "Trojan" skins a punkáčům? The Templars znám sice jen podle názvu ale Phil tu má celkem obsáhlej článek na obhajobu proti pomluvám, který se zřejmě na kapelu valí ze všech stran, jak jsem to tak pochopil. Pravičácká špína snažící se znovu vesrat mezi nepolitickou část oi! scény je stále otevřený téma a i v tomto čísle je mu věnována jedna stránka, kterou napsal Slut (Skinread fanzin). Článek má opravdu dvousečnej název: "RAC je jenom pro komouše!" a musím říct, že uchopit tohle téma tímhle způsobem by mě vůbec nenapadlo. Nicméně, jasně: "Fuck the RAC!" Ode mně tu najdete článek o stavu dnešní "scény" (takový moje "brečení"), který jste už možná někdo četl. Takže velkej dík patří Pickovi, že mi tu dal prostor a udělal mi tak menší reklamu. Po grafický stránce smekám klobouk, zin je celej na křídovim papíru s barevnou obálkou (která je mimochodem celkem povedená) a černobílym obsahem, celkem bych to odhad asi na 60 - 70 stran. Docela se divim, že je časák za tak příznivou cenu, protože výtisk na křídovej papír musí sakra něco stát?! Víc už neprozradím, ať máte vůbec co číst! Fanzin se dá sehnat buď v Praze v Buldogu a Working Class shopu, nebo v brněnskym Hardset shopu. Když to zrekapituluju, tak No. 12 mi příjde trochu slabší, jak předchozí vydání (jo jasně asi to je tím, že ska tu skoro vůbec není...he he) ale jinak opět dobrá práce, tak doufám, že Picko bude s časákem pokračovat dál.

Babylove & The Van Dangos s novým albem

Tato dánská rocksteady / ska kapela, možná není v našich končinách tak známá, jako ve zbytku Evropy ale vězte, že za posledních pár let si vybudovali svoje právoplatné postavení na evropské scéně. Na kontě mají tři desky: The Money & the Time (2010), Lovers Choice (2008), Run Run Rudie (2005) a v dubnu tohoto roku vydali čtvrté album Let it Come, Let it Go. Deska vyšla u německého labelu Pork Pie records a najdete na ní celkem 12 tracků v tradičním rocksteady a ska hábitu. Takže jestli máte rádi kapely typu Yellow Umbrella, tak je deska Let it Come, Let it Go přesně pro vás. Album je možné také koupit v digitální podobě, přes Amazon.com. Kapela navíc natočila i videoklip k songu The Road Was Made for Walking z nové desky, který můžete shlédnout dole.

Rozhovor - Sakumprásk

Sakumprásk, skapunk ze Slezka, konkrétně z Karviné. Kapela sice nepatří zrovna k našim předním ale právě proto jsem měl to nutkání, požádat je o tento rozhovor. A i když zrovna nejsem velkej příznivec skapunku, tak právě tato kapela je jednou z mála výjimek, kdy musím říct, že ne vše co se ve skapunku najde stojí za prd. Navíc tohle je první rozhovor, kde jsem nepokládal otázky jenom já, ale jednu mi položila i kapela samotná. Za Sakumprásk odpovídal Tomáš Hlavenka a.k.a Hlavec zpěvák a kytarysta kapely.


 

Zdarte kapelo, na začátek klasická, obligátní a možná už někdy i nudná (i když, pro ty, kdo vás neznaj, důležitá) otázka. Kdy jste se dali dohromady, odkud pocházíte, kolik jste toho vydali atd., mimochodem mám takový pocit, že nedávno jste nějak změnili sestavu, můžete to trochu přiblížit, kdo přibyl, kdo ubyl?

Zdarec, Sakumprásk vznikli na podzim roku 2004. Většinou všichni pocházíme z Karviné a okolí. V roce 2005 jsme nahráli ve zkušebně EP pod názvem Demo 2005. V tomtéž roce vzniklo CD o 11 skladbách pod názvem "Druhý pokus." V roce 2006 nahráváme v GM studiu první EP pod názvem "Měsíční tanec". V roce 2007 vzniklo první oficiální CD kapely "Skromné argumenty", které vydává slovenský label Hirax records a kterých se vyrobilo cca 500 kusů a všechny šly jak se říká "na dračku". V roce 2009 vydáváme druhé oficiální CD "S respektem" nahráno rovněž v GM studiu a vydáno taktéž u Hirax records. V současné době máme studiově nahrány 4 nové skladby a pracujeme na třetím CD. Co se týče sestavy tak je nyní následující:

Hlavec - zpěv, kytara, hudba
Houba - basa, vokály, texty
Dzidoš - bicí, vokály
Czubizz - kytara,
Danek - trumpeta
Adam - tenorsaxofon
Ondra - pozoun
 
Já mívám u skapunkových kapel, možná někdy i neprávem, podezření, že hrajou skapunk, protože klasický ska jim příjde nudný hrát, navíc v tom skapunku nevidim tolik hudebních inovací, jako třeba v dirty reggae, nebo skajazzu, nicméně právě u vás se mi líbí trochu větší rozmanitost (tím myslím hlavně tahací harmoniku), jak vás vůbec napadlo hrát skapunk s harmonikou, máte taky rádi i klasický ska jako The Specials, Toasters, Polemic, Chancers atd......?

Přitáhnout akordeon do kapely napadlo mě, jelikož mi to přišlo jako zajímavý nápad a osvědčil se. Ale v současné době již s harmonikou několik měsíců nehrajeme. Chtěli jsme dát naší hudbě jinačí sound, né tolik hospodský. Navíc jsme se rozloučili s našim harmonikářem, jelikož měl trochu odlišný pohled na fungování v kapele a na svět vůbec Na připravované desce se snažíme zakomponovat klávesy a více prosadit melodie a kytarové riffy.

Nemyslíte, že to je škoda, právě ta harmonika tomu dávala ten správnej "říz", kterej celkem vystihoval váš sound. Nemyslíte, že tim kapela přecijenom stratí jedno ze svejch poznávacích znamení? Navíc, když se kouknu na ska / skapunk kapely v záp. Evropě, tak harmoniku snad žádný, co znám ani nepoužívaj?

Je to věc názoru, některým lidem se tam harmonika líbila, ale některým zase přímo v naší hudbě vadila, navíc se ten nástroj špatně na koncertech zvučí a hlavně pohodových harmonikářů je nedostatek. Uvidíme co přinese nový sound za ohlasy.

Jelikož jste skapunková kapela, tak se musím zeptat, ovlivnil vás zvuk nějakejch kapel, ať už ska, nebo punkovejch, protože v některejch pasážích bych se ani nebál to označit za "skacore" :-D ?

Co se týče stylu hudby, posloucháme vše od dechovky až po grind core. A ve všem hledáme inspiraci. Proto i náš název Sakumprásk. Nesnažíme se stylizovat pouze do ska nebo do punku. Náš bubeník i kytarista hrávali v hardcorové kapele, takže to místy opravdu "skacore" může připomínat. A proto je naše hudba tak osobitá a zajímavá. Samozřejmě nás fanoušci srovnávají a srovnávat budou s jinýma kapela, nejčastěji to je Ska-p a byli to i Tři sestry, ale to zřejmě jen kvůli akordeonovému soundu.

Ke konci roku 2011 jste hodili na váš bandzone, nový track Mafie, je to předzvěstí plánovanýho alba, nebo se pletu?

Nepleteš se. Jak už jsem napsal v první otázce stále připravujeme materiál
na novou desku a "Mafie" na ni samozřejmě bude.

A kdy, přibližně bysme se mohli nový desky dočkat?

Jelikož teď máme v kapele nové členy - dechaře, tak spíš pilujeme starší věci, ale nové songy jsou samozřejmě rozpracované. Na tomto albu si chceme dát ale hodně záležet a nechceme ho "šít horkou jehlou" jen proto, abychom něco za každou cenu vydali. Takže předběžně konec roku 2012, začátek roku 2013? Pokud to bude možné.

V Karviné hrajou ještě Allskapone's, znáte se s touhle kapelou, hrajete někdy společný koncerty?
 
Samozřejmě, společných koncertů máme odehráno několik. Kdysi s nimi hrával i náš bubeník a trumpetista. Je to pohodová partička a známe se snimi velmi dobře.

Jaká sorta lidí chodí nejčastějc na vaše koncerty, najdou se tam nějak subkulturně založený skupiny jako punkáči, skini, dreadaři nebo je to prostě od všeho trochu? Já totiž ska (obecně) stále považuju za muziku, která je, tak trochu součástí těhle subkultur.

Právě proto, že nehrajeme čistokrevné ska, tak máme i rozmanitější fanouškovskou základnu. Každý si v té hudbě najde to své. Ale jak říkáš, chodí na nás punkáči, dredaři, puberťáci, ale i obyčejní lidi, kteří si chtějí prostě zapařit. Skinheads snad ani ne, nebo si to nepamatuju

Co jsem koukal, tak hrajete docela "často" i na Slovensku, co vás tam tak táhne, máte tam "fanouškovskou základnu", fanynky :-D ? Kde vůbec nejčastějc hrajete?
 
No máš pravdu, že na Slovensko zavítáme docela často. Je to tím, že tam máme svého vydavatele, který nám čas od času dohodil nějaký koncert. A navíc CD Skromné argumenty tam mělo docela úspěch a začali si nás zvát i pořadatelé různých festivalů, nejen ska nebo punkově zaměřených. A určitě tam máme i své fanynky o tom není pochyb. A faktem je, že lidi na Slovensku si koncerty umí víc užívat. Prostě přijde celá vesnice nebo sídliště, paří až do rána a nikdo to neřeší. U nás jsou lidi už moc vybíraví, každou chvíli je tady nějaký fesťák nebo koncert a lidi už si jej neumí ani pořádně užít, většinou se tam jdou jen ožrat a kapely, které tam hrají pro ně, je ani moc nezajímají. Já osobně bych 200,-Kč za koncert, kde se jdu jen ožrat nedal

V tracku Pro Prahu z vaší poslední desky je cítit, teď to řeknu možná nepřesně, trocha toho "lokálního patriotismu", jste hrdý na to že jste z Ostravska a jakej vůbec máte vztah k Praze (ptám se schválně, bo jsem pražak :-D ?

To není lokální patriotismus, ale spíše reakce na pár koncertů v Čechách, protože jak řekneš, že jsi z Karviné tak si hned všichni myslí, že tady ještě lezem po stromech nebo jsme všichni horníci. To, co o Karviné zpíval Yoyo Band je dost nadsazený názor. Ale ano, jsme hrdý na to, že jsme karviňáci. Samozřejmě, že jsme oblast, kde se těží uhlí, ale žijí tady úplně normální lidi a Karviná je navíc město s bohatou historií. A ty jako pražák, jseš určitě taky hrdý, že žiješ v hlavním městě nebo ne? To že k nám nevede D1 neznamená, že je tady už zapovězená země.

No popravdě řečeno, do centra bych se nikdy nestěhoval a kdybych měl prachy, tak bych si radši pořídil domek někde na vesnici za Prahou, takže asi tak. Jediný co je tady dobrý, je široký kulturní vyžití a to, že je tady práce, jinak nevim, nemam důvod bejt na něco hrdej. Ono ten váš song to celkem vystih: "Půlka Prahy rodí se tu u Ostravy" a je to fakt, protože tady žije hodně lidí hlavně kvůli práci a jsou skoro ze všech koutů republiky ale to už zabíham úplně někam jinam.

Předpokládám, že vás muzika asi neuživý. Čím se teda jednotlivý členové Sakumprásk živí a jak vám jde skloubit hrání s prací?
 
No uživit, nás neuživí, ale taky si nestěžujeme. Na koncertech máme většinou to, co od pořadatelů vyžadujeme a my to děláme hlavně pro zábavu. Mě osobně by ani nebavilo nechodit do práce a jen jezdit po koncertech, ono tě to taky časem omrzí. Proto si už vybíráme, kde chceme hrát. Kdysi jsme hráli v každém klubu, kde kolikrát ani nebyla pořádná aparatura. Teď už hrajem na takových akcích, kde se můžem lidem ukázat v plné kvalitě a kde si to užijem i my jako kapela. Co se týče práce, tak skloubit koncerty není problém i šéfové v práci nám vycházejí většinou vstříc.
 
Na kontě máte zatím dvě regulerní alba, plus nějaký demáče. Zpětně, jak jste s nima spokojený, který z nich vám příjde lepší?
 
No myslím, že za celou kapelu můžu říct, že "Skromné argumenty" se asi povedly nejvíc, jelikož jsme do toho alba dali nejvíc energie - to jsme byli ještě mladí a krásní a nepárali jsme se s tím "S respektem" je už více techničtěji zahrané album a v některých skladbách ta energie trošku chybí, ale i tak má toto album své fanoušky. Do třetího alba bychom chtěli opět tu mladickou energii dostat, právě proto máme nové a mladé muzikanty, kteří vlejou novou krev a nápady do našich řad. 

S jakejma kapelama, za tu dobu co Sakumprásk fungujou, jste už hráli (myslím spíš, ska / skapunk / punk), byli tam i nějaký "velký jména"? A Máte nějakou akci, na kterou rádi vzpomínáte?

No určitě to byl Top fest na Slovensku, kde jsme se potkali s kapelama jako Ska-p, Konflikt. Ale nejraději vzpomínáme na festival pro tamní žijící českou menšinu v Rumunském Banátu, kde jsme si zahráli s Mig 21. Jednak to byla výborná párty, jelikož jsme obě kapely cestovaly ve stejném autobuse a potom ta atmosféra v malé vesničce, kde byla jen jedna hospoda a kostel, je taky nezapomenutelná Pak to byl třeba Ekofest s Polemicem nebo koncerty s kapelou Zakázaný ovoce, se kterou jsme měli dost společných koncertů. Jinak na www.sakumprask.cz je výčet všech koncertů, koho to zajímá může se na ně kouknout.
 
Ok, tak díkec za rozhovor, chcete ještě něco dodat nakonec, někoho pozdravovat?
 
Jasně, kdykoli. A samozřejmě zdravíme všechny naše fanynky a fanoušky, naše rodiny a kamarády a všem, kteří nás ještě neslyšeli vzkazujem: "Když budete mít špatnou náladu, pusťte si Sakumprásk, určitě se vám zlepší". Čau Hlavec.

The Movement

Myslíte, že Mods jsou už dávno mrtvá subkultura? Omyl, možná už toto hnutí nemá takovou sílu jako v 60. letech ale stále se najde pár nadšenců a právě The Movement, jsou toho důkazem. Kapela vznikla v roce 2002 v dánském Copenhagenu, okolo frontmana Lukase Sherfeye, který se později ukázal jako všestraný muzikant. Co se týče discografie, tak první EP Hardmod Internationalist vydali v roce 2003, ještě ten samý rok stihli vydat debut s názvem Move, o dva roky později přichází druhá deska Revolutionary Sympathies a v roce 2011 EP Still Living the Dream. Hudebně se Movement pohybují někde na hranici modrocku a melodického punkrocku, i když v některých pasážích se nedá přeslechnout inspirace soulem a pár ska prvků. Navíc velmi silnou stránkou kapely je basová linka, kterou nepřeslechne ani ten, kdo se považuje za hudebně, naprosto hluchého. Jak sami o sobě tvrdí, tak jejich velkou inspirací jsou kapely jako The Jam, The Who a Clash. Mimochodem právě Clash a Joe Strummer, jsou pro Movement velkou inspirací i po stránce politické a to je u Mods celkem neobvyklé, protože The Movement davají jasně najevo kde stojí. Mezi lety 2005 - 2010, nevidali sice žádnou desku, za to se jejich frontman Lukas Sherfey pustil do solového projektu, se zaměřením na soul. Výsledkem této práce bylo vynikajíci album Lukas Sherfey - Soul Vacation, které vyšlo v roce 2008, ve spolupráci s kapelou Jamese Morrisona a dalšími dánskými muzikanty. The Movement jsme měli možnost vidět několikrát i u nás. V roce 2006 a 2011 vystoupovali na festivalu Mighty Sounds a v říjnu téhož roku, odehráli koncert v pražském Crossu. V současné době kapela pracuje na novém albu, které by mělo spatřit svělto světa, do léta tohoto roku a je možné, že v době publikování tohoto článku, už je na světě. Track Since You've Been Gone z posledního EP Still Living the Dream, můžete shlédnout zde. 

http://themovement.dk/