středa 29. prosince 2010

Bob Marley nebyl jen velkej rastaman


Tímto článkem bych chtěl nastínit trochu méně známou kapitolu ze života této ikony reggae, v dnešní době je Bob Marley a jeho kapela The Wailers vnímány především jako přední kapela, rastafariánskou filosofií ovlivněného reggae ale už se moc nepřipomíná, že Bob spolu s Wailers, které tvořili Peter Tosh a Bunny Livingstone, patřili v 60. letech k nechvalně známým rude boys a svými písněmi spíše celou tuto komunitu pouličních chuligánů burcovali.Za to si ovšem vysloužili velkou kritiku z řad jejich soudobých muzikantů hlavně od tehdejšího krále rock steady éry Altona Ellise, který se ve svých písních velmi angažoval proti pouličnímu řádění rude boyů, které tehdy zažívalo každé větší jamajské město, to ovšem sebou neslo i určitá ryzika.Ale abych se vrátil k tématu, koncem 50. let otevřelo jamajské radio JBC své nahrávací studio, což vyvola velkou odezvu ze strany provozovatelů pouličních sound systémů a producentů a okamžitě v tomto studiu začali nahrávat.Do toho všeho ještě JBC vyhlásila pěveckou talentovou soutěž, což byla v očích mnoha chudých z předměstí jam. měst jediná vidina jak se dostat z bídy a nějak se prosadit.Stejně to viděl i Bob s jeho přátely, kteří do té doby zpívaly jen venku a hrály na své improvizované nástroje.Nechci se tady rozepisovat o tom jak se Bob postupně dostal do nahrávacího průmyslu, protože to si můžete přečíst kdekoliv jinde, takže jen ve zkratce.První člověk který začal Boba přemlouvat k nahrání písničky byl jeho kamarád ze sousedství Desmond Dekker, zní to neuvěřitelně ale tekrát i obyčejný kluk z ulice mohl jen tak přít do studia a když se producentovi líbyla jeho písen tak se hned šlo nahrávat, díky tomu dnes máme neuvěřitelné množství nahrávek z 60. let.Tímto způsobem Bob nahrál v roce 1962 v éře ska, svůj 1. singl Judge not u producenta Leslieho Konga, u něj pak nahrál ještě jednu písen Do you still love me.

Časem vytvotvořil spolu se svými přátely Bunny Wailerem a Peterem Toshem vokální trio, díky spolupráci s Joe Higgsem se dostanou až do Studia one provozovaného Coxonem Doddem.Po několika změnách názvu (The Teanegers,Wailing rude boys) se nakonec trio pojmenovalo na The Wailers.Prvním uspěšným hitem se stal ska vál Simmer Down natočený ve spolupráci se Skatalites o vánocích 1963, který byl prvním songem který bral na vědomí existenci rude boys, Wailers s tímto songem měli velký úspěch i přesto,že tato píseň nenápadně varovala kam až můžou dojít pouliční výtržnosti a krádeže.Všichni členové Wailers pocházely ze západního Kingstonu z předměstské čtvrti Trenchtown, kde kriminalita rostla do astronomických hodnot, Bobova matka mu neustále vyčítala proč se tahá s těmi rude boyi, na to jí Bob stroze odpověděl, že ne on ale oni, poslouchají jeho.Song Simmer Down vyvoval takové reakce, že se před Studiem one začali zhlukovat rude boys aby zjistili kdo že to o nich vlastně zpívá, později pak zjistili, že to je jeden z nich, kvůli tomu si taky Coxone Dodd pořídil revolver.V zimě roku 1964 měli Wailers první vystoupení v Majestic Theater v Kingstonu kde těsně prohráli souboj s uhlazenějšími Uniques.Po této prohře se Bob přímo na podiu pustil do strkanice s Uniques se zaťatými pěstmi, což zapříčinilo do budoucna kapele velmi špatnou pověst.Bob jako frontman kapely psal na rozdíl od ostatních ska seskupení té doby texty o realitě života v chudé předměstské čtvrti, čímž si Wailers vysloužili velkou oblibu u obyvatel těchto ghet.Podobné problémi měli i jiní interpreti například Derik Morgan složil svůj hit Thouger than Though pod výhružkou jednoho rude boye ze západního Kingstonu.Další songy podobně zaměřené jako Simmer down byli Hooligan,Jail house,Maga dog, který zpíval Peter Tosh a Rude boy z roku 1965.Coxone Dodd se snažil celou kapelu držet radši od těchto témat dál, protože každý takový song vyvolálaval u publika všelijaké reakce at už pozitivní či negativní.Vystoupení Wailers ve Ward theater o vánocích roku 1964 bylo velkým magnetem jak pro kingstonskou mládež tak i pro rude boye, kteří se dokonce servaly s policií aby se dovnitř mohli dostat bez placení.Tento incident se zapříčinil o to, že kapela měla prakticky ve všech větších sálech zakázáno vystupovat.Ska v té době zažívalo svůj velký úspěch i ve světě, v Anglii měla velký úspěch 15letá Millie Small se svým hitem My boy lollipop, který se stal prvním mezinárodním ska hitem, ve spojených státech měli veřejné vystoupení Byron Lee and the Dragonaries, všechny tyto kapely byli ale mnohem uhlazenější než Wailers, dokonce i hlavní tahouni Skatalites, kteří měli velmi blízko k rastafariánství nebyli vhodným kandidátem na prezentaci jamajského ska, právě kvůli jejich sympatiím s rastamany.Jamajský Daily Gleaner napsal o Wailers krátký velmi krtický sloupek, že Wailers svou tvorbou jen podrývají veřejné snahy o vyzdvižení jamajského ska a přitahují jen konflikty a problémy.Kritiku si Bob vysloužil i od budoucího krále rock steady Altona Ellise, který přesně z těchto důvodů neměl Wailers rád a ve svých písních byl k rude boys velmi kritický.V roce 1966 odjel Bob za matkou do Delawaru v USA na delší pobyt, což pro kapelu znamenalo menší útlum, zrovna v té době se začalo ska měnit a nenápadně zpomalovat v rock steady a proto májí Wailers z rock steady éry tak málo nahrávek .Kapela po Bobově odjezdu poněkud „vyměkla“ už to nebyly ty nechvalně známí Wailers, kteří mají zákaz hraní skoro v každém větším sále a žádný producent s nimi nechce mít nic společného.V té době vzrostla kriminalita spojená s rudies do ohromných čísel a tato „subkultura“ zažívala svůj největší boom právě v éře rock steady, je otázkou jak by se Wailers vyvijeli dál a zareagovali na vzrůstající počet rudies, u kterých byli tak oblíbení, pokud by Bob neodjel do USA, protože toto je prakticky konec těch drzých hochů (přek. rude boys) kterými Wailers a Bob Marley bezesporu byli.Po jeho návratu na Jamajku se už i rock steady začalo měnit v reggae ale to už je trochu jiný příběh, protože tady začal Bob objevovat rastafariánství a tuto kapitolu většina lidí už zná.

Žádné komentáře:

Okomentovat